Velkou část svého života jsem byl víkendovým alkoholikem. Znamená to, že přes týden jsem téměř nepil, abych si to poté vynahradil během pátku a soboty. Zde jsem popíjel jsem v takové míře, že jsem si většinu událostí nepamatoval. Poslední roky už piju velice výjimečně, a nyní jsem se rozhodl vyřadit alkohol úplně. Pojďme si povědět proč.

Alkohol byl důležitou součástí mého života. Díky němu jsem zažil spoustu zábavy a poznal spousty lidí. Jsem osoba, která není po alkoholu agresivní, ale naopak (převážně) přátelská. Díky alkoholu z mého introvertního nastavení přecházím ve funkčního extroverta. Alkohol je za správných podmínek a se správnými lidmi skvělý sociální lubrikant a pojítko. Ale když je všechno tak pozitivní, proč jsem přestal pít?

Proč

Když bojujeme s jakoukoliv drogou a závislostí, většinou za vším stojí trauma, bolest či nezpracované emoce, kterým neumíme čelit zdravou cestou. Je velice snadné sáhnout po alkoholu jako nástroji pro řešení bolesti, protože krátkodobě je efektivní, snadno dostupný a společensky uznávaný. Já pil alkohol proto, protože jsem nebyl spokojený se svým životem, se svým nenaplněným potenciálem a především s tím, že jsem neprezentoval světu své autentické já se všemi chybami i selháním, ale pouze upravenou verzi. Prezentoval jsem se v realitě stejně, jako se lidé prezentují na sociálních sítich.

Byl jsem osobou, která neuměla říct ne a neuměla si říct, co chce. Nedokázal jsem efektivně komunikovat s lidmi, neměl jsem sebevědomí, styděl jsem se. Díky alkoholu jsem se krátkodobě stával více osobou, kterou jsem chtěl být. Někým, kdo nemá problém se s kýmkoliv seznámit a popovídat. Problém je ten, že má představa toho, jak se po alkoholu chovám a toho, jak se opravdu chovám, se dost liší. Alkohol dělá z lidí hlupáky a burany a já nebyl výjimkou. Používal jsem alkohol jako náplast za nesplněné sny, samotu a bolest. Vedle toho jsem zakrýval bolest dalšími závislostmi, jako byla marihuana, gambling a kouření.

Sociální vyloučení

Alkohol je snad jediná droga, u které vás lidi budou odsuzovat za to, že jí nekonzumujete. Ano, zamyslete se nad tím, jak to běžně chodí. Když přijdu do společnosti a řeknu, že nepiju, je to, jak kdybych udělal něco špatně. Lidé se ke mně chovají nedůvěřivě, protože se vymykám jejich představě normálního chování. Navíc pak musím opakovaně poslouchat, ať si dám pivo, víno či panáka s nimi a opakovaně vysvětlovat, že alkohol nepiju. Jsem odsuzován za to, že jsem si dovolit říct ne. A ve finále se můžu jen ve skrytu duše smát tomu, jak lidi pod vlivem alkoholu odsuzují alkoholiky či uživatele jiných drog, což je vždy dost paradoxní.

Jako lidé jsme běžně nastaveni tak, že máme strach ze sociálního vyloučení. Když bych byl v pravěku člen kmene a byl vyloučen ze skupiny, dlouho bych nepřežil. Právě proto je nekomfortní vymykat se normálu, a i proto neustále hledáme své “kmeny”, tedy skupiny osob, se kterými sdílíme společné zájmy a hodnoty. Když pak přijdu jako abstinent mezi kamarády nebo do společnosti osob, kteří pijí, logicky se cítím, že nejsem součástí kmene a mám přirozený strach z vyloučení. A to, že od ostatních neustále slyším, jak je na hovno, že nepiju, tomu příliš nepomáhá.

Kámen úrazu

Právě sociální skupiny a to, v jakém rozsahu je alkohol běžnou součástí našich životů, celou záležitost dost komplikují. Existuje spousta konzumentů, kteří by možná alkohol již nepili, pokud by nebyli součástí jistých sociálních skupin. Uvědomují si, že konzumace alkoholu je problém, a možná by i chtěli přestat. Riziko sociálního vyloučení jim v tom ale brání. Je běžné slyšet například “U nás ve vesnici pijí všichni. Ty lidi potřebuju, takže musím pít s nimi.”. Je to ale opravdu důvod, nebo jen výmluva? Není to jen strach najít odvahu a konečně říct alkoholu ne?

Pravdou je, že je snadné najít důvody, proč pít, a já jich měl v životě spoustu. “Chutná mi to. Lépe se seznámím. Stanu se přátelštější osobou. Je to zábava. Jen díky němu můžu tancovat. Bez něj to bude nuda. S opilými lidmi musím jednat jedině v opilosti. Pijí všichni, musím taky. Alkohol je zdravý. Lépe se mi po něm spí.” Důvodů se najde spousta, ale nyní už nemám pro pití alkoholu ani jeden, a díky tomu jsem mnohem lepší a zdravější osobou.

Realita

Co se týče konzumace alkoholu, neustále přichází nové, lepší a komplexnější výzkumy. Co jsme znali před lety již v některých ohledech neplatí, a je třeba se podívat na konzumaci alkoholu objektivně a bez emocí.

Co víme:

• konzumace více než 12 drinků týdně způsobuje ztrátu mozkových buněk a dochází k negativním změnám v mozku (=hloupneme)
• alkohol nemá žádnou nutriční hodnotu
• díky pravidelné konzumaci alkoholu se stáváme více impulzivními nejen pod jeho vlivem, ale i za střízliva (=trvale ztrácíme kontrolu)
• lidé, co pravidelně pijí, mají trvale zvýšenou hodnotu stresového hormonu kortizol – následkem zažívají v životě více stresu a úzkosti
• alkohol narušuje střevní mikrobiom, který je zásadní pro naše zdraví a imunitu
• konzumace alkoholu může vést k syndromu děravého střeva
• alkohol zvyšuje zánětlivost
• alkohol narušuje spánek (i jedna večerní sklenička), což samo o sobě může vést k velkému spektru problémů (subjektivně se nám po alkoholu možná spí lépe, ale kvalita spánku je mnohem horší)
• u žen zvyšuje pravděpodobnost rakoviny prsu o 4-13 % na 10mg alkoholu (=sklenička vína)
• během těhotenství vede jakákoliv konzumace alkoholu k narušení přirozeného vývoje plodu
• čím dříve (věk) jsme aktivně vystaveni alkoholu, tím více se zvyšuje riziko alkoholismu bez ohledu na rodinou historii (riziko je malé, pokud začnu konzumovat alkohol až od 20 let věku) - nedávejte prosím cucat pivo dětem, opravdu to není vhodné

Zde bych rád poukázal na různé výzkumy, které vyzdvihují pozitivní efekty malého množství alkoholu. Něco na tom může být, problém je ale takový, že benefity konzumace ani zdaleka nepřevyšují rizika. Kromě několika zcela výjimečných zdravotních komplikací, se kterými může alkohol pomoci, je tedy konzumace u běžné osoby vždy škodlivá.

A jaké je bezpečné množství alkoholu, které nevede k negativním efektům na naše mentální či fyzické zdraví? Žádný alkohol.

Jelikož ušetřím za alkohol, můžu si dopřát parádní zážitky a trochu adrenalinu. Nákupem či darováním zážitku přes můj partnerský odkaz Adrop podpoříte tento blog.

Stopka

Může to být tak 4, 5 let, co skončil klub (diskotéka), kde jsem dělal fotografa a DJe. Společně s koncem tohoto klubu jsem se rozhodl svou kariéru DJe i fotografa ukončit a vyhodit noční život ze svého pravidelného režimu. Měl jsem hrozné štěstí, protože alkohol jsem přestal pít jako vedlejší efekt svého rozhodnutí a ani mi příliš nechyběl. Konzumoval jsem ho již velice výjimečně v sociálních situacích, kterých jsem již v životě příliš neměl. Společně s osobním rozvojem v posledních dvou letech a neustáleho vyhodnocení alkohol upadal více a více v zapomění.

Neznám nikoho, kdo by řekl “To, že jsem přestal pít, změnilo můj život k horšímu”. A já nejsem výjimkou. Víkendy byli najednou bez kocovin i narušeného spánku. Přišlo více trvalé energie a méně mentální mlhy (=dokázal jsem lépe přemýšlet). Přestal jsem tolik tloustnout. Nesliboval jsem lidem v opilosti věci, které jsem za střízliva nedodržel. Najednou jsem měl víc peněz. Sice jsem přišel o spousty sociálních interakcí, ale v posledních dvou letech jsem je nahradil interakcemi, které alkohol nevyžadují a konverzace je mnohem hlubší, otevřenější a přínosnější. Pokud jsem potřeboval alkohol k tomu, abych si s někým povídal nebo trávil čas, pravděpodobně to není osoba, kterou ve svém střízlivém životě chci nebo potřebuji.

Výzva

Již téměř rok a půl chodím pravidelně každý týden na skupinovou terapii zaměřenou na závislosti. Dle pravidel zde nemohu zde uvést nic, co se v rámci těchto setkání probírá. Mohu jen za sebe říct, že jsou pro mě tato setkání neskutečně přínosná a poskytla mi spoustu nových pohledů i uvědomění o sebe samém. Příběhy lidí, kteří tuto skupinu navštěvují jsou inspirativní a díky nim mám větší chuť žít tak, abych nahradil své závislosti zdravými návyky a zdravým chováním.

Poslední roky sice příliš alkohol nepiji, ale nedávno jsem se účastnil události, na které jsem viděl, jak se následkem alkoholu stávají z extrémně chytrých jedinců hlupáci, kteří ztratí veškerou kontrolu nad sebou samými. Alkohol je nebezpečný jed, který je v naší společnosti zobrazován jako nápoj pro hrdiny, což je samozřejmě špatně. Rozhodl jsem se tedy dát si novou výzvu, kterou je

365 dní, počínaje 1. dubna 2023 a konče 1. dubna 2024, nebudu konzumovat žádný alkohol. Výjimkou je nealkoholické pivo a malým obsahem alkoholu, jiné výjimky (přípitky atd.) nejsou. Po roce provedu zhodnocení a rozhodnu se, co dál.

Jdeme na to

Jsem na sebe hrdý na to, jak jsem dokázal vysekat spoustu závislostí ze života. Pořád dělám chyby, selhávám a mám problematické vzorce chování, na kterých musím pracovat. To nejhorší jsem ale ze sebe shodil, protože nyní se svými problémy mohu bojovat v plném vědomí a prožívat všechny druhy emocí bez sedativ (alkoholu), které problémy jen krátkodobě utlumí, ale nikdy nevyřeší.

Navíc, je něco opravdu posilujícího na tom, když můžu hrdě prohlásit “Alkohol nepiju”. Říkám tím světu, že jsem převzal kontrolu nad svým životem. Rozhodl jsem se své bolesti postavit čelem a již nemám snadnou výmluvu pro špatné chování. Můj život je díky tomu mnohonásobně lepší a odpovědnější. Tahle výzva je pro mě důležitá, a nehodlám zklamat. Neexistuje totiž žádný důvod, proč pít, ale milion důvodů, proč nepít. A delší, spokojenější život, nad kterým mám kontrolu, mi za to rozhodně stojí.