Alkohol značně ovlivňoval velkou část mého života. V některých ohledech pozitivně, v mnoha ohledech negativně. Pojďme se podívat na to, jak jsem započal svou cestu limitovaného alkoholismu a také důvod, proč už nyní příliš nepiju.

Mohlo to být v pubertě, kdy jsem se účastnil oslavy nového roku u nedaleko žijících přátel a ochutnal jejich domácí slivovičku. Když mě opilého táhnuli domů, měl jsem prý tendence hlasitě vykřikovat na spící sousedy, okolo jejichž domů jsme procházeli. Když mě předali mamce, narvala mě do sprchy, abych se trochu probral. To byl počátek mých alkoholických eskapád.

Zábava pro pokročilé

Netrvalo to ani pár let, když jsem se poprvé cíleně opil sám. Byli tenkrát čarodejnice, které se u nás pořádají s velkou hranicí v nedalekém lomu. Nejprve jsem doma vzal pár piv a šel do lomu, později jsem se navrátil domů a dal si několik rychlých panáků čehokoliv, co jsem našel otevřené – od rumu po ferneta.

Když jsem se vrátil do lomu, má strategie opití již byla v plném efektu. Přisedl jsem si k partě starších lidí a plný odvahy, který mi alkohol dodal, jsem neměl problém hlasitě vyjadřovat své názory a vyznat svou lásku o deset let starší ženě, která byla jistě nadšená z nesmyslných keců opilého puberty. Doma jsem poté zaplul do první místnosti, lehnul si na gauč a ráno se probudil s krásným nablitým koláčem pod hlavou.

Alkoholikem snadno a rychle

Kalit do barů a hospod jsem začal už někdy v patnácti letech. Byl jsem vysoký a v obličeji zarostlý, takže jsem na pohled působil jako dospělá osoba. Z toho jsem nemusel prokazovat svou totožnost a byl jsem považován za dospělého. Občas se stalo, že jsem kupoval pití i spolužákům, kterým alkohol nenalili.

Dalším zdrojem alkoholu bylo popíjení na soukromých akcích, kam jsem se dostal v rámci starších kamarádů či rodinných příslušníků. Ať už to u ohně nebo na něčích narozeninách, o dýchánky s vůní piva či tvrdého alkoholu nebyla nouze. Popíjeli všichni kolem mě, rodina, přátele, spolužáci, a ve spoustě hospod ještě bylo standardem obsluhovat nezletilé výrostky. Alkohol byl dostupný a já si ho užíval plnými doušky.

Student

Střední školu jsem studoval v Kolíně a přes týden pobýval v internátu. V prvním ročníku nebylo moc příležitostí k alkoholismu, protože jsme měli vycházky zhruba jen dvě hodiny denně, ale jejich rozsah se stupňoval v průběhu vyšších ročníků. Hospod se v okolí nacházelo spousty, běžně jsme konzumovali piva a občas do nich přihodili panáka zelené pro lepší náladu. V pár případech jsem byl opilý i ve škole, a tuším že ve škole jsem měl díky alkoholu rok podmínku a na intru jsem měl podmínky nejen díky alkoholu po celé čtyři roky.

Víkendy jsem trávil někdy na brigádě, ale často na diskotékách. Když jsme jezdili autobusovým svozem na vzdálenou diskotéku, předpili jsme se levně pár pivy a panákem absintha, abychom nemuseli příliš utrácet na samotné diskotéce. Často jsme měli tekutý sociální lubrikant schovaný v malých dávkách po kapsách či batozích.

Pijavice

Jelikož rodiče i brigáda poskytovali limitované množství prostředků, jako funkční alkoholik jsem se musel nalepit na vydělávají lidi a profitovat z jejich dobré vůle. Jedním zdrojem byli blízcí lidé z rodiny, jako například bratranec Ondra, který mi zaplatil v rámci let nespočet piv a panáků. Na druhou stranu jsem ale toto žezlo předal dál a když jsem vydělával já, neměl jsem problém dotovat kamarády bez příjmu. V podstatě se jednalo o investici do dobrých vztahů.

Několik let jsem jako svou osobní alkoholovou peněženku využíval jednoho muže po třicítce, který mi platil útraty ve velkém. Náš vztah byl založen na tom, že já mu poskytoval kamarádství a nesoudil, jaký je, zatímco on mi platil alkohol. Jednalo se řekněme o ne příliš chytrého chlapa, který si bral moc věci k srdci a snadno se rozčílil, díky čemuž měl problém najít přátele, ale na druhou stranu měl dobré srdce a pro druhé by se rozdal, čeho já využíval pravidelně pro ukájení své závislosti. Když jsem ukončil vzdělávání a šel vydělávat, už jsem ho nepotřeboval, a tak jsem mu přestal volat a zajímat se o jeho život. Jeho role pro mě skončila, v rovnici snášet jeho náturu vs. mít alkohol zdarma již benefit placení za alkohol ztratil hlavní pointu, protože jsem měl vlastní zdroj.

Pan pracující

Již na střední škole jsem byl zažraný do taneční hudby a chtěl jsem se stát DJem. To se mi částečně splnilo, ale o této pracovní náplni určitě napíšu samostatný článek. Pointa je ta, že nejen díky zábavě, ale i částečné práci jsem víkendy trávil často na diskotékách a konzumovat alkohol v tomto prostředí byla ať už v pracovním či osobním pojetí pro osobu, která se chtěla začlenit do společnosti, víceméně nutnost.

Pozitivní bylo to, že v týdnu jsem nepil a hospody navštěvoval minimálně, výjimečně například s lidmi z práce. Na své alkoholové radovánky jsem se soustředil v rámci víkendu, ale s o to větší intenzitou. Večer začínal poklidně pivem a cigárkem a končil raním zvracením na sousedovy stromky. Chlastalo se všechno co chutnalo, a míchalo se všechno co míchat šlo.

Jekyll a Hyde

Když jsem s alkoholem začínal, bylo to ze společenských důvodů. Byl jsem součástí skupiny dětí různého věku, kteří alkohol konzumovali, a tak jsem se přidal, abych zapadal do škatulky. Alkohol jsem využíval jako sociální pojítko, ale zároveň pro zábavu. Svět pod vlivem byl zábavnější, pestřejší. Dříve či později jsem si uvědomil, že alkohol má další benefity.

Ten hlavní z nich je vyšší sebevědomí a v mém případě touha po sbližování. Tak, jak se mi z důsledku mých životních selhání, neúspěchů a neschopnosti zpracovat své emoce snižovalo sebevědomí, mi má alkoholová persona poskytovala krátkodobě Lukáše, kterým jsem chtěl být. Ze svého pohledu jsem byl přátelský, výřečný, energický a přirozeně zábavný, tedy opak mého střízlivého stavu. Čím více se můj dospělý život měnil v jedno velké selhání a odporoval mé vysněné představě, tím více jsem si potřeboval kompenzovat realitu útěkem od ní.

Sorry jako

Účinky alkoholu ale nejsou jen pozitivní. Běžný problém je agresivita, kterou já po alkoholu netrpím, i když jsem byl verbálně agresivní při hádkách s romantickými partnerkami. Zásadní problém pro mě je uvolnění standardních mravů a bariér, kdy člověk dělá kraviny, jenž by ho za střízliva ani nenapadli. Obrovská spousta trestných činů probíhá pod vlivem alkoholu, a není divu proč. Alkohol nám dává pocit superhrdinství, ale naše činy jsou většinou zlodušské.

Pod vlivem alkoholu jsem byl neuctivý k lidem a ženám, které jsem někdy i nevhodně osahával bez jejich svolení. Je dost pravděpodobné, že jsem ukradl pár věcí menší hodnoty. Běžně jsem lhal, nadhodnocoval svou důležitost a co nejhorší, narušoval jsem důvěru blízkých lidí tím, že jsem vyzrazoval jejich tajemství. Abych působil přátelsky a jako borec jsem se choval jako neuctivý a nedůvěřivý buran. Často jsem lidi pod vlivem alkoholu ponižoval, abych si tím zvedl vlastní sebevědomí. A co je nejhorší? S přibývajícím věkem jsem si druhý den nic z toho nepamatoval, takže ani v reálu nevím, kolik škody jsem vlastně napáchal. A i když jsem si něco vybavil, měl jsem snadnou výmluvu: byl jsem opilý, nemůžu za to.

Dobrý důvod

V životě existuje spousty důvodů, proč obhájit své pití alkoholu. Častým jevem je “musí se to oslavit”, kdy se skupina lidí hromadně opije, protože by bylo zatraceně komplikované užít si zábavu za střízliva. Od sociálních setkání se očekává, že budou zábavná. Nikdo nechce mluvit o problémech a emocích, protože to konfrontuje vlastní nepříjemné pocity a zážitky. I lidé, kteří alkoholu neholdují raději pijí, aby nebyli sociálně vyloučeni nebo odmítnuti davem podnapilých jedinců.

Já si k pití alkoholu našel vždy vhodnou výmluvu. Dnešní den stál za hovno, musím si dát pivo = nemám nástroj k tomu, jak zpracovat emoce, a proto je radši řešit nebudu a překryju to sedativem. Když fotím v klubu nebo jsem DJ, musím se opít, abych byl s lidmi na stejné vlně = bojím se, že jako střízlivý člověk nejsem dostatečně přátelský, zábavný a jedním slovem zajímavý. Piju jen pro zábavu = nedokážu ocenit život takový, jaký je. Piju, protože mi to chutná = raději nebudu hledat chutnější a zdravější řešení, ať o tuhle pravidelnou výmluvu nepřijdu. Dávám si jen jedno pivo denně = jsem závislý, ale v malém měřítku je to přeci zdravé.

Kultura

Je smutné, že běžným standardem naší nátury a společnosti je sdělení “Pít alkohol je v pořádku a pokud nepiješ, kazíš zábavu”. Lidé a politici si neustále hledají výmluvy, proč alkohol povolit vodákům, cyklistům i v malém množství řidičům. Ne, že by to mělo nějaký efekt, lidé budou v těchto okolnostech pít a ohrožovat životy své i ostatních ať už to stát zakáže, nebo ne.

Možná teď zním jako kněz, který káže. Mým cílem ale není říkat lidem, jak se mají chovat. Problém jako takový není v alkoholu. Kladivo mohu použít k tomu, abych postavil dům, nebo někoho fláknul po hlavě. Je to jen nástroj, ale jak s ním budu pracovat je na mně. A alkohol je lehce dostupný nástroj k útěku od reality, což všichni z nás v určitém měřítku potřebují.

Závislost

Ano, přiznám se, že již zdaleka nemám rád návykové látky tak, jak jsem je měl rád předtím. Ve své aktuální situace často lidi soudím za to, že si občas dají skleničku, ale je to něco, na čemž pracuji a chci změnit. Dost mi k tomu pomáhá zjištění, jak fungují závislosti, návykové látky a proč závislost vyhledáváme, což zmíním v některém z budoucích článků.

Aktuálně alkohol již nepiju, v létě si dám výjimečně pivo na chuť a nebo si dám drink jako součást zvláštní příležitosti. Ale osobně se alkoholu vyhýbám nejen kvůli kocovinám, ale i tomu, jak se po něm chovám. V jádru působím přátelsky a pozitivně, ale velice rychle a snadno narušuji důvěru svých blízkých, a to je opak toho, o co se v poslední době snažím. Nechci přicházet o zábrany, protože je mám nastavené z dobrých důvodů. Alkohol mi dal mnoho zážitků a životních zkušeností, ale nyní je to pro mě již ojedinělá známost, a ne důvěrný přítel, a jsem za to jedině rád.