Je to pár měsíců, co jsem se přestěhoval do Prahy. Začal jsem používat Tinder a díky němu šel i párkrát na rande, což byli skvělé zkušenosti, které zatím nevedli k žádnému vztahu. Rozhodl jsem se tedy rozšířit obzory a vyzkoušet rychlé rande, které jsem již zažil v minulosti v Jihlavě. Pojďme si říct, jak to probíhalo a jaké byli rozdíly.

Když jsem žil na Vysočině, vrcholem seznamovacích aplikací bylo Badoo. Tinder používalo minimum lidí, a tak jsem ho nezmiňoval ani ve článku o tom, jak fungují online seznamky. V Praze je vše ale jinak a Tinder je zde primárním zdrojem seznamování. A to sebou nese to dobré, ale i to špatné.

Hledání partnera je v dnešní době obřích možností komplikovaný proces. V dřívějších dobách bych byl odkázán na osobní kontakt s ženami z okolních vesnic, dnes nosím galerii potenciálních přítelkyň po kapsách. Co víc, jako nějaký Bůh vylučuji na základě povrchních vstupních informací kde koho snadným pohybem ruky. Tím všechny trable ale teprve začínají.

Je to za mnou. Příprava, očekávání, a následně i samotné rychlé rande se sedmnácti ženami. Tato událost byla zábavná, ale zároveň i vyčerpávající. Měl jsem možnost si zaškrtnou osoby, se kterými bych rád zašel na rande, ale nabízí se zde otázka – zaškrtli si tyto osoby i mě?