Jak nás ovlivňuje naše trauma

a proč je zodpovědné za naše závislosti. Nedávno jsem při svém vzdělávání narazil na podcast s doktorem Gaborem Maté, který je i autorem mnoha knih. Jeho fascinující pohled na výchovu, trauma, lékařství a závislosti jsem zhltnul jedním dechem a rád bych s vámi v tomto článku nasdílel klíčové myšlenky, které jsem si z jeho moudrosti odnesl.

Tento článek je volnou interpretací, ale zároveň i v některých místech přepisem informací, které Gabor Maté podává ve filmy Wisdom of Trauma, přednášce The Power of Addiction and The Addiction of Power na TedX a podcastech na School of Greatness a Under the Skin. Zároveň je namíchán řadou mých vlastních myšlenek a názorů, takže pokud chcete informace od pana Maté v čisté formě, doporučuji jeden ze zmíněných zdrojů nebo například jeho knihy.

jeskyne 1

Pod rouškou heroinu

Jak se chováte, když potkáte na ulici bezdomovce nebo osobu pod vlivem drog? Z vlastní zkušenosti vím, že uhýbám tělem i pohledem a je pro mě snazší dělat, že tito lidé neexistují. Nechci se dostat do konfliktu ani nikomu vysvětlovat, že mu žádné peníze nedám, a tak raději podobné existence ignoruji a předstírám, že je nevidím. Pro lidi bez domova je tento efekt neviditelnosti bohužel běžnou záležitostí. Představte si, že by všichni kolem vás dělali, že neexistujete. Jak byste se cítili?

Neříkám, že bych měl zdravit podobné jedince s otevřenou náručí, protože řada z nich se nechová dobře, jsou agresivní, pod vlivem drog anebo kradou či porušují zákon různými způsoby. Ale jak se do své situace dostali? Proč mají potřebu vyměnit život pracovitého člověka se střechou nad hlavou za nejistý život ulici, plný násilí a drog? Podle doktora Maté má všechno hlubokou a jednoduchou odpověď, a tím je slovíčko trauma.

jeskyne 2

Slovo na T

Trauma je v moderní dobře dosti nadužívané slovo, které má několik významů. Zaprvé se jedná o fyzické trauma, ke kterému může dojít například následkem nehody. Když se rozbiju na lyžích, může dojít k tělesnému poškození, jenž se dá označit jako trauma. O fyzickém traumatu se dnes bavit nebudeme, budeme mluvit o tom duševním. Ale co to vlastně je?

Volně přeložená definice od doktora Maté: Trauma je psychická rána, která nás psychologicky otupuje a zasahuje do naší schopnosti růst a rozvíjet se. Bolí nás a jednáme na základě bolesti. Vyvolává strach a jednáme na základě strachu. Trauma není to, co se nám přihodí, ale to, co se stane uvnitř nás na základě té zkušenosti. Trauma je jizva, díky které budeme méně pružní, více zkostnatělý, s menším prožitkem a větší obranou. Trauma v podstatě znamená odpojení od sebe samého. A proč se odpojujeme? Protože je příliš bolestivé být sebou samým

jeskyne 3

Druhy traumatu

Šokové trauma
Trauma, ke kterému dojde následkem jedné události. Často se jedná o něco náhlého, neočekávaného a intenzivního. Může to být nehoda, válka, katastrofa, mohu se stát obětí napadení. Jde o události, po kterých máme pocit, že se nám rozpadl náš svět. Emoční trauma je normální odezvou našeho systému na traumatickou událost, ale může se z něj stát post traumatický syndrom (PTSD) ve chvíli, kdy se nervový systém “zasekne”, zůstáváme v psychologickém šoku a nejsme schopni si utvořit z události, která se nám stala smysl či zpracovat související emoce. Tip: Pokud se stane něco špatného a budete vystaveni šokovému traumatu, zkuste si během šesti hodin od události zahrát tetris a během hraní si událost vybavit. Někomu to pomůže minimalizovat riziko PTSD.

Vývojové trauma
Je následkem událostí, při kterých se u dítěte nemůže nervový systém vyvíjet přirozeným způsobem. Narušení vývoje nervového systému často vede k oddálení fyzického vývoje, chování či kapacity přemýšlet, zvládat emoce a socializovat se s ostatními. Při vážném zneužívání může dojít k fyzickému poškození struktury mozku. Mezi zážitky v dětství, které mohou vést k traumatu patří: zanedbání, předporodní nebo poporodní trauma, ztráta důležité osoby během počátečních dětských let, psychické, fyzické nebo emoční zneužívání.

Narozené dítě chce být viděno a chápáno svým opatrovníkem. Pokud k tomu v mládí nedojde, dítě se přestane pokoušet o vytváření vztahu s ostatními. Uzavře se do sebe a stane se emočně otupělým nebo odloučeným.

Dítě do dvou let nemá schopnost emoční sebe regulace a spoléhá na opatrovníka, který by měl dítě uklidnit (láska, dotyk, vlídnost). Pokud je ale sám opatrovník neregulovaný, často naštvaný, úzkostlivý nebo v depresi, dětský mozek se nemusí optimálně vyvinout. Jako následek dítě vyroste s menší schopností regulace emocí a svého chování. Takové dítě se v dospělosti bude vyhýbat událostem, které spouští silné emoce, nebo bude jednat v přítomnosti těchto emocí impulzivně.

Transgenerační trauma
Trauma, které se přenáší generacemi. Základní princip je takový, že nejen že musíme mít určité zážitky k tomu, abychom si vytvořili trauma, ale zároveň se trauma přenáší skrze rodiče na své děti. Vědci zjistili že matky, které zažili trauma v dětství, mohou toto trauma (vzpomínku) přenést i na své nenarozené dítě. Zároveň přenášíme generačně trauma i tak, že opakujeme výchovu svých rodičů.

jeskyne 1863

Válka

Když byli Gáborovi dva měsíce, německá armáda vtrhla do Budapešti, kde žil se svou židovskou rodinou. Den poté jeho matka volala pediatrovi a říká: “Můžete přijít a podívat se na Gábora? Neustále pláče.” Pediatr odpovídá “Určitě přijdu a podívám se na něj, ale měl bych vám říct, že všechny židovské děti pláčou”. Proč? Co ví děti o Hitlerovi, válce a genocidě?

Nic. Děti totiž přebírají emoce svých matek, jejich stress, teror a deprese. Jedním z argumentů doktora Maté je ten, že děti mohou převzít negativní emoce od své matky již v děloze. Trauma lze tedy vytvořit u svého potomka už předtím, než vůbec přijde na svět. Děti jsou empatické bytosti, a tak je dobré žít pozitivně, s radostí a láskou.

jeskyne 4

Co děti potřebují

Doktor Maté zcela odmítá Ferberovu metodu uspávání děti, kdy se dítě ponechá, aby usínalo samo i přes jeho pláč. Dítě potřebuje kontakt a navázání, a právě absence pečovatele ve chvílích jeho potřeby je jeden ze způsobů, jak spolehlivě zakořenit trauma, které bude osobu ovlivňovat celý život. Pojďme se podívat za základní potřeby, které by každé dítě mělo mít zajištěné:

  1. Rodič, který pracuje sám na sobě. Tedy rodič, který se vzdělává a roste. Snaží se svému dítěti poskytnout maximální oporu a jít mu vzorem. Pokud například rodič neví, jak regulovat své emoce, bude to mít negativní efekt na jeho potomka, který je vysoce empatický a emoce jeho rodičů prožívá s nimi. Rodič by se měl vzdělávat a pracovat na sobě neustále a dlouhodobě i z toho důvodu, aby šel příkladem.
  2. Buďte dostupní pro své dítě. Rodič by měl s dítětem vytvořit bezpečnou vazbu. Dítě se cítí v bezpečí jen proto, že žije – jeho pocit bezpečí je nepodmíněný. Rodič by neměl být dostupný podmínečně, například pouze v případě, že jeho dítě něco dokáže (talent, úspěchy, známky). Dítě musí mít v rodiči oporu a cítit se díky němu bezpečně, zároveň by mělo mít klidný prostor pro odpočinek. Dítě by nemělo pracovat na tom, aby mohlo mít s rodiči nějaký vztah, mělo by to být přirozené. Nemělo by být on nich stresované a vystavováno nestabilního vztahu a hádkám.
  3. Svoboda být sebou samým a mít možnost vyjádřit všechny své emoce. Uvedu zde příklad. Dítě líže nanuka, který mu najednou spadne na zem a rozpláče se. Běžná reakce rodiče bývá “nebreč, je to jen nanuk”. Tím ale dítěti říkám “neprožívej emoci”. Správná reakce by měla být: “Chápu, že brečíš. Jsi smutný z toho, že ti spadl nanuk na zem. Nic se neděje, to se stane.” Tedy uznat emoci, které dítě prožívá místo toho, abychom ho nutili své emoce potlačovat. Také bychom měli nechat dítě být sebou samým. Když si malý chlapeček chce hrát s panenkami, neměli bychom mu cpát do rukou auta. Milujme naše děti takové, jaké jsou, ať už odpovídají naším představám, nebo ne. Vždy, když budeme děti nutit potlačovat jejich emoce nebo nebýt sami sebou, ztratí svou autenticitu a vytvoří se trauma, které bude mít zásadní dopady v dospělosti.
  4. Mít možnost si hrát s více dětmi různých věkových skupin. Jedná se o spontánní, kreativní hru bez použití technologie. Jednoduše řečeno, strčte své dítě mezi partu jiných dětí a vypusťte je do přírody, mobily ať nechají doma.

Podle doktora Maté jsou tyto čtyři základní požadavky moderní společností potlačovány. Rodiče na sobě nepracují a žijí si pohodlně ve svém komfortu vlastních traumat. Hádají se mezi sebou a přenáší své emoce na děti a od dětí mají nerealistická očekávání či podmiňují svou lásku a pozornost. Brání dětem v tom, aby byli sebou samými a aby mohli bez soudu bezpečně projevit celou škálu svých emocích, včetně těch bolestivých jako je strach, stud a smutek. Místo hraní v přírodě je často raději posadíme před televizi nebo strčíme do ruky mobil, abychom si ulehčili vlastní životy.

jeskyne jama

Závislost

Pokud nejsou potřeby z předchozího odstavce splněny, nebo je dítě vystaveno špatným okolnostem, týrání, ponižování, sexuální zneužívání atd., vzniká z toho hluboké trauma, které bude dítě ovlivňovat celý život. A čím hlubší trauma, tím větší náchylnost k závislostem. Podle doktora Maté je závislost naší zcela přirozenou reakcí. Je to způsob, jak se oprostit od bolesti.

Máte vy nějakou závislost? Cigarety, alkohol, gambling, sex, nákupy, sociální sítě či hraní her? Co vám tyhle závislosti poskytují? Jedná se o krátkodobě uspokojivé chování, které nás dlouhodobě poškozuje – proč to tedy děláme? Je to z toho důvodu, abychom mohli utéct od reality. A kdo má tendenci utíkat? Ten, kdo je ve vězení, a v tomto smyslu vězení našeho těla a duše. Lidé, kteří jsou závislý na těžkých drogách nebo jsou opravdu za mřížemi následkem odsouzení mají stejnou charakteristiku – trauma z dětství a to, jak s nimi bylo v útlém věku zacházeno. Čím větší závislost, tím větší bolest.

jeskyne 5

Ulice

Ve filmu Wisdom of Trauma mě zaujal příběh muže, který vyrůstal v bohaté rodině. V mládí měl k dispozici vše, co si namanul, ale co neměl k dispozici byla láska svých rodičů. Ti mu místo toho, aby mu věnovali pozornost a čas, jen kupovali hračky. Snažili se nahradit opravdovost láskyplného vztahu materiálními odměnami. Ale co to dítěti říká? “Rodiče mě nechtějí”. A z toho vzniká trauma. Tento muž následkem svého traumatu nakonec skončil na ulici, ač mohl žít v pohodlí materiálního světa.

Podle doktora Maté jsou vysoce postavení lidi a politici všichni hluboce traumatizované osoby. V mládí dostali na základě výchovy či okolností informaci “Svět tě špatné místo”, a podle toho se tak chovají. Co budu dělat, když je svět špatné místo? Budu kompetitivní a budu se tlačit na vrchol potravního řetězce, abych byl před zlým světem chráněn. Gabor také uvádí spousty příkladů, ať už jde o americké prezidenty, různé politiky nebo vizionáře. Pro více informací doporučuji zmíněné podcasty.

jeskyne krizek

Lékařství

Další oblastí, kde se může naše trauma z dětství manifestovat, je naše tělo. Podle doktora Maté je na jednu stranu skvělé, jakým způsobem pokročila medicína a jaké máme v dnešní době dostupné diagnostické nástroje a léky. Na druhé straně ale západní medicína zcela ignoruje a nezohledňuje vědecké výzkumy které jasně tvrdí, že nemůžeme tělo a mysl separovat a že jedná o jeden celek.

Určitě znáte lidi, kteří nemají svůj tělesný stav pořádku. Trpí různými problémy od ekzémů, přes astma, alergie či rakovinu. Co ale všechno tohle způsobuje? Jedním z faktorů může být životospráva (jídlo, spánek, nedostatek pohybu, kouření…), druhým vliv prostředí, tedy například chemické výpary, plísně a tak dále. Třetím genetika. A posledním faktorem, který se víceméně ignoruje, je právě trauma. Je spousta lidí, u kterých se jejich bolestivé trauma manifestuje na těle různými druhy bolestí nebo tím, že jejich tělo něco odmítá. Trauma, stejně jako neřešený stres tak může vést k vážným nemocem, jako je například rakovina nebo srdečný problémy.

jeskyne 6

Medicína

Když dnes přijdete k lékaři či odborníkovi, diagnostikuje se nemoc a následně se řeší převážně ve formě polykání pilulek. Ale jak často se řeší příčina? Kolik imunologů, onkologů a urologů se zeptá na vše návyky, vaše prostředí, ale především, kolik z nich se zeptá na vaše dětství? Lékaři zcela ignorují jednu ze základních příčin nemocí a stavů, což akorát vede k tomu, že někteří zoufalí lidé vyhledávají pomoc u šarlatánů, léčitelů, homeopatů a jiných samozvaných odborníků, kteří nadělají víc škody než užitku. Doktoři, ale ani šarlatáni vše často neřeší příčinu.

Ale jak léčit samotné trauma? Pokud se rozhodnu, že chci se svým traumatem zatočit a uzdravit se, na koho se obrátit? V tomto případě máme několik možností. Mohu se začít v oblasti vzdělávat, zaměřit se na trauma, osobní rozvoj, psychologii aemoční inteligenci, a zkusit se poprat sám se svým démonem. Základem je si své trauma zvědomit. Ve většině případů bych určitě využil odborníka a obrátil se na zkušeného psychologa. Myslím tím opravdového psychologa, ne žádné alternativní léčitele s nabídkou rychlých řešení. Je ale třeba počítat s tím, že terapie může trvat měsíce i roky a bude nutné se podívat hluboko do sebe, což vyžaduje jistou dávku odvahy. Já osobně plánuji začít chodit na psychoterapii příští rok.

jeskyne schody

Zkratka přes drogy

Existuje další cesta, jak se poprat se svým démonem, a to je paradoxně za pomocí drog. V mnoha institucích probíhají studie v léčbě závislostí či traumatu za pomocí halucinogenů (ayahuasca, houbičky...) nebo například extáze. V základu to funguje tak, že pacient pomocí drog přejde do extrémního stavu (např. u extáze vysoké hodnoty dopaminu, serotoninu) a jeho mozek do stavu vysoké plasticity (schopnosti změny). Je to stav, kdy je můj mozek schopen rozbít zakořeněné nervové spoje a vytvořit nové cesty.

Je to způsob, jak se na svůj život podívat zcela jiným pohledem a uvědomit si priority, které jsem předtím neviděl. Pacient vstupuje do zážitku s tím, že musí mít jasně nastavený cíl a očekávání, aby mozek věděl, jak se plasticky upravit. Není to tedy o tom, že si dám LSD pro zábavu a zbavím se závislosti na alkoholu. Jsem odborně připraven na to, s jakým očekáváním a nastavením do zážitku vstoupím. Studie probíhají v mnoha institucích, ale s pečlivě vybranými pacienty. Řeší se jak závislosti, tak trauma a PTSD, ale ne pro všechny je tato forma léčby vhodná a data jsou stále dost omezená. Rozhodně něco podobného nezkoušejte sami, uvádím to jen příklad toho, co nás v budoucnu čeká. Doktor Maté při terapiích podobné prostředky také využívá.

jeskyne 7

Společnost postavená na traumatu

Další ze zajímavých argumentů doktora Maté je ten, že naše aktuální společnost je založena na traumatu a jen díky našim traumatům dokáže fungovat. Právě díky traumatům nakupujeme produkty a služby, které nám dají krátkodobý pocit radosti, ale dlouhodobě nás poškozují. Jsme materialisti, kupujeme kraviny, cpeme se cukrem a drogami nebo žijeme na druhém spektru a jsme extrémně eko/bio či proti smysluplným opatřením, jako je třeba očkování. V každém případě máme v životě nějaké extrémy, které jsou následkem našich traumat.

Jsme sobci a kvůli našemu vlastnímu pohodlí a materialistickým touhám likvidujeme planetu, na které žijeme. Kácíme lesy, ničíme ekosystém, svým chováním hubíme různé druhy zvířat. Do ovzduší a krajiny vypouštíme hromady bordelu abychom vytvářeli věci, které k životu nepotřebujeme a jen si s nimi kompenzujeme vlastní trauma. Moře je plné sajrajtu, ale přesto nakupujeme a vyhazujeme plasty dál a děláme, že je vše v pořádku. Drůbež a dobytek trpí v otřesných podmínkách, zatímco my si každý den plníme pupky masem. A když už se někdo rozhodne zakřičet Dost! a nastaví nová pravidla, začneme fňukat a nadávat na to, jak letí ceny nahoru a že už nebude tak snadné si vozit každý den prdel v autě, vytápět si plný bazén na třicet stupňů a chodit doma v zimě v kraťasech a tričku. Jsme traumatizovaná společnost, která utíká do virtuálního světa a vytváří falešnou prezentaci sebe sama na sociálních sítích, ale si kompenzovala neschopnost čelit svému vlastnímu, reálnému já. Já sám jsem vinen v mnoha ohledech, které jsem vypsal, a je těžké své pohodlí omezit.

jeskyne 8

Vina

Co se týče našich traumat, bylo by strašně jednoduché ukázat prstem na naše rodiče a říct “Můžete za to, jaký jsem”. Ano, částečně je to pravda, ale musíme si uvědomit, že naše rodiče jsou také obětí traumatu, které je zodpovědné za některé vzorce jejich chování. Moji rodiče žili v době, kdy bylo minimum informací o traumatu, výchově a psychologii, a informace byli těžko dostupné. U nás je to ale jinak. Žijeme v době, kde je všeho přebytek, a stejně tak i informací.

Od chvíle, kdy jsme plně dospělí a vyspělí (v případě mozku 25 let) a dokážeme samostatně kriticky přemýšlet je naše vlastní zodpovědnost, abychom konfrontovali své vlastní já, svůj smysl, účel, a své trauma. To bychom měli dělat inteligentně na základě pomoci nebo informací od odborníků. A především bychom měli na sobě pracovat a rozpoznat naše vlastní trauma a vzorce proto, abychom je nepřenášeli na naše vlastní děti.

jeskyne 9

Výchova 101

Aby bylo jasno, opět, neříkám vám, co dělat. Váš život, vaše zodpovědnost. Navíc sám nemám děti, takže rozhodně nemohu poučovat. Přemýšlím a píšu to, jak bych se sám choval, kdyby byl rodič. Jako rodič bych v prvním případě neustále pracoval sám na sobě, abych se popral s vlastním traumatem a zbavil se závislostí. Jinak řečeno, snažil bych se nahradit to, co je krátkodobě uspokojující, ale dlouhodobě škodlivé (drogy, cukr...) tím, co je krátkodobě nekomfortní, ale dlouhodobě přínosné (pohyb, vzdělávání...).

A v rámci vztahu k dítěti bych se snažil mu věnovat maximum času a pozornosti a nechal bych ho být tím, kým chce být a prožít si všechny emoce, od těch radostných, po ty bolestné. Tohle neznamená absenci výchovy a ani si nemyslím, že by dítě nemělo čelit překážkám. Nemůžeme děti uchránit od všeho, a měli by mít od malička výzvy a překonávat překážky i vlastní selhání. Je důležité děti učit, že selhání je jen zpětná vazba. To vše by se ale mělo dít v bezpečném prostředí plném bezpodmínečné lásky a podpory. Nechme dětem jejich autenticitu. Vždy, kdy se musí chovat tak, aby se přizpůsobili našim představám (potlačování emocí, sexuality, stránky své osobnosti), ztrácí kus své autenticity, a to si budou v dospělosti hojit s flaškou vodky v ruce.

jeskyne 10

Empatie

Díky Gaborovi Maté se ve mě něco změnilo. Když vidím člověka, který je na ulici nebo pod vlivem drog, samozřejmě mám pořád vestavěný strach a odpor a snahu jedince ignorovat, ale nově mám k tomu jisté pochopení. Vím totiž, že ta osoba jako dítě trpěla mnohem víc než já. Tam, kde já měl lásku a podporu, oni měli zneužívání či zanedbání. Pokud znáte lidi, kteří jsou vysoce závislý nebo mají potřebu porušovat zákon, zeptejte se a pátrejte, jaké měli dětství, protože tam najdete odpověď.

Bylo by krásné, kdyby dnešní společnost brala trauma více v potaz. Ptejme se, jaké trauma v sobě lidé nesou. Psychopaty, násilníky a závisláky je snazší zavřít a zahodit klíč, i když jsou v základu obětí obřího zneužívání a týrání v opravdu mladém věku. Nemáme pro tyto lidi empatii, protože je to pro nás snazší. Je jednoduché dělat, že neexistují, a že jim nic nepomůže. Když se ale zadíváme do hloubky, najdeme dvouleté dítě, které rodič řezal opaskem, tříleté dítě, které někdo sexuálně zneužíval nebo osmiměsíční dítě v děloze matky, která od svého vlastního traumatu a stresu ze zneužívání svým partnerem utíká pomocí alkoholu a tvrdých drog. Dá se to vždy léčit a můžeme tyto lidi změnit? Aktuálně ne. Ale minimálně bychom se o tom měli snažit a hledat traumata, kvůli kterým jsou tím, kým jsou.

jeskyne vychod

Závěrem

Rádi říkáme, že nechápeme, jak si někdo může píchat to svinstvo, šňupat to nebo vypít litry chlastu denně. Ale pro ty lidi je to jediný způsob, jak se vyrovnat se svou vnitřní bolestí. Musí utéct od reality a bez drog by byli již dávno mrtvý. Nejde vůbec o to, jak jsou drogy silné a jaký mají faktor závislosti (alkohol, heroin...), protože spousta lidí tyto drogy zkusila a nikdy se závislými nestali. Jde o to, jaké jsme měli dětství, jaké si sebou neseme trauma a čím horší dětství, tím tvrdší drogy a silnější závislosti v dospělosti potřebujeme. Drogy nám totiž poskytují například pocit lásky, který jsme v mládí nedostali.

Možná se vám zdá, že ta závislost na alkoholu, sociálních sítích nebo nakupování bot nemá s traumatem nic společného, a je to běžná součást dnešní doby. Třeba nemůžeme nebo ani nechceme najít souvislosti a nemáme odvahu se podívat zpět do svého mládí. Ale nikdo nemá perfektní rodiče, perfektní výchovu a perfektní prostředí. Někteří z nás si trauma kompenzují i pozitivně, jako třeba sportem nebo workoholismem. Například workoholické doktory máme jen proto, že v mládí obdrželi informaci “svět tě nechce”, a proto nyní neustále pracují, aby ukázali světu, že to není pravda. A to je zrovna příklad Gabora Maté, který přiznává, že i on byl tím workoholickým doktorem a musí na sobě hodně pracovat, aby našel v životě rovnováhu.

A co vy, naleznete odvahu čelit svému traumatu, nebo raději zvolíte pohodlnost závislostí? Volba je jen na vás.


 Nemáte si s kým promluvit o tom, co vás tíží? Chcete někomu otevřeně sdělit, co vám leží na srdci? Právě pro vás poskytuji službu naslouchání.

Mohlo by vás zajímat

  • Jak jsem si dělal osobnostní test Na internetu najdeme mnoho osobnostních testů, jenž nám slibují kompletní informace o tom, jak se chováme a proč. Jak moc jsou přesné a co nám vlastně řeknou? M...
  • Jak jsem rok psal blog a co jsem za tu dobu zažil. Nedávno jsem psal o důležitých životních lekcích, které mě naučil poslední rok. Nyní se podívám na zkušenosti a zážitky, které přine...
  • Jak jsem začal číst a vzdělávat se. V mládí jsem knihy i povinnou četbu ignoroval a v pozdější fázi života raději konzumoval zfilmované verze slavných příběhů. Odborné knihy mě nel...
  • 10 + 1 tipů na novoroční předsevzetí Minulý týden jsem psal o tom, jak si správně nastavit novoroční předsevzetí. V tomto článku jsem vybral jedenáct různých předsevzetí, které si můžete zkusit spl...
Zde něco napiště...
nebo přidejte komentář jako host
Nahrávám komentář... Komentář bude obnoven po 00:00.

Přidejte první komentář.

Hledat