Spánek, strava a pohyb jsou pilíře, které podpírají naše dlouhodobé fyzické, ale i mentální zdraví. Pro někoho je pohyb zábava, spánek hračka a zdravá strava samozřejmostí. Osoby jako já dělají spousty návyků s odporem a musí překonávat spoustu tření, aby se dokázali správné životosprávy držet. A je snadné sklouznout zpět do starých kolejí.

Špatná životospráva byla nedílnou součástí mého života. Jídlo jsem rozdělovat na kategorie “chutná mi to” a “nechutná mi to”, dle toho jsem si upravoval jídelníček. Spánek jsem řešil v režimu “půjdu spát, až se mi bude chtít”. Jediným zdrojem pohybu byla chůze či víkendová pařba, kdy spálené kalorie opileckého kroucení zdaleka převážili kalorie přijatých sladkých alkoholových drinků.

Pan zoufalec

Se začátkem osobního rozvoje jsem rychle zjistil, že je nutné se jako první postarat o pilíře zdraví. Právě sem patří pohyb, strava, spánek a sociální kontakty. Se vším souvisí také denní rutina, protože opakování známého nám poskytuje pocit bezpečí. A právě denní rutina a spojené návyky je způsob, jak základy zdolat a obrnit se pro všechny situace, které nám život může přinést.

V minulosti jsem utíkal od bolesti, stresu a nekomfortních emocí jako zklamání, stud a smutek pomocí strategií využívajících nezdravé praktiky. Patřilo mezi ně kouření, které pozdějí přeslo ve vapování, díky kterému jsem snižováním nikotinu jednoho dne prostě přestal. Také samozřejmě alkohol, ačkoliv u mě byl spíše víkendový. Poté marihuana, což je skvělý tlumič špatné nálady, ale zároveň i pozitivní motivace. K tomu si přidejme nezdravou stravu plnou cukrů a tuků, absenci pravidelného a hlubokého spánku a absenci smysluplného pohybu. Snažší bylo prostě sedět na zadku a nic nedělat.

Změna jsou návyky

Když jsem se dostatečně vzdělal, bylo jasné, že všechny tyhle nezdravé kompenzační strategie musí pryč a je třeba je nahradit zdravými návyky. Všechny kategorie jsou extrémně důležité a jedna doplňuje druhou. Spánek je nutný pro regeneraci, a mimo dalších stovek procesů, jako například ukládání naučených informací do dlouhodobé paměti, slouží ke zpracování emocí a sebeterapii.

Pohyb nám poskytuje energii a odbourává stres. To, že cíleně vystavujeme tělo stresu formou fyzické aktivity ho nutíme k adaptaci a posílení. Zdravotní benefity pravidelného cvičení jsou v takovém rozsahu, že to nelze pokrýt článkem, ani jedinou knihou. Neexistuje žádná zázračná pilulka ani náhrada. Není pohyb, život bude kratší a stát víc za hovno. A strava je jen další dílek, který dává smysl. Když do sebe budeme ládovat sračky, jak pak můžeme očekávat, že budeme plni energie a chutě řešit životní problémy? Jsem to, co jíme. Jsme to, jak spíme a jsme to, jak cvičíme.

Dlouhodobá strategie

Optimalizace spánku, pohybu i stravy je na povrchu relativně jednoduchá. Dobrá zpráva je, že existují snadné základy, díky kterým lze pokrýt základní potřeby a budovat zdravý život podporující optimální fyzický i mentální výkon. Problém je ale najít takové návyky a rutinu, které budeme dělat dlouhodobě, a tím myslím do konce života. Protože právě v tom je celá věda, ačkoliv nás různé produkty a reklamy neustále přesvědčují o opaku.

Spousta z nás se snaží problémy řešit krátkodobě. Mám nadváhu? Pak budu držet měsíc odpornou dietu co nenávidím a ládovat se prášky slibujícími zázraky. Po pěti kilech dole přejdu zpátky do původních kolejí svých návyků a naberu ještě víc, než jsem měl na startu. Co se týče zdraví, krátkodobé řešení ani zkratky prostě nefungují. Nejsou žádné zázračné pilulky ani operace, které nahradí spánek, sport a dobrou stravu. Existují podporující doplňky stravy a protokoly, ale ve výsledku je to dřina. Pokud chceme být zdravý, pak je třeba každý den obětovat svůj komfort. A právě proto v tom většina lidí selhává, a nejsou sami.

Síla vůle

Když jsem byl ještě v minulé práci grafika a neměl v práci příliš stresu, bylo snadné využít volné energetické a mentální prostředky k tomu, abych každý den dělal správné věci. Studená sprcha, meditace, zdravá strava, pohyb, pravidelný spánek – tohle všechno jsem si postupně zavedl a dodržoval. Ze začátku jsem byl hodně striktní, časem jsem přešel trochu na volnější režim.

Když jsem se přestěhoval do Prahy a začal novou práci obchodu na telefonu, najednou již práce nebyla snadná. Přišla obří dávka stresu, a navíc musím během dne vyvinout obrovskou spoustu úsilí k tomu, abych překonával komfortní zónu, argumentoval a měl ve své práci výsledky. Dlouho jsem se držel i zdravého režimu, protože jsem věděl, že právě ten mi pomůže překonat těžké období, což se mi potvrdilo. Pak ale přišel podzim.

Tma

Když začali být kratší dny, méně světla i slunce, dost s tím opadla má nálada a energie. Najednou jsem cítil, že opravdu nechci po práci cvičit. Místo toho si dám raději nějakou průmyslově zpracovanou pochutinu, kterou zaženu svůj stud z toho, že se nedržím plánu. Tma a zima rozházela i můj spánek a měl jsem problém usínat, ale především vstávat. Pomalu ale jistě jsem se začal vracet do starých kolejí.

V oblasti stravy jsem měl jisté žaludeční problémy a časem zjistil, že jím přehnané množství ořechů, což mi způsobuje problémy se zažíváním. Musel jsem vyřadit z jídelníčku i kimčchi. Aktualizoval jsem snídaně a stravu a problém vyřešil. K obědu i večeři se stále snažím jít maximum pestrých zdrojů vlákniny, největší problém pak představují večery a víkendy, kdy jsem si začal kupovat různé rýžové placky v čokoládě, buchty, pudinky. Občas nějaká pizza v troubě, občas nějaká kola. Ačkoliv jsou tyhle jednoduché cukry problém a zabíjí nám buňky, které už neobnovíme, dokud jím 80 procent zdravě a 20 procent ne příliš zdravě, zase tolik se neděje. Mohlo by to být lepší, ale strava není nejhorší problém. I když to, jak užívám cukr ke kompenzaci stresu a řešení emocí, problém je.

Pohyb

Ačkoliv spánek není v zimním období optimální, nejvíce to odnesl pohyb. A právě pohyb je něco, co může mít i největší efekt. Cvičení vede k uvolnění stresu, dodání energie, lepšímu spánku a celkově lepšímu pocitu ze sebe sama i zdraví. S tím, jak se mi postupem času měnila nálada až v krátkodobé období deprese, se ale měnilo i množství mého pohybu. Omezení pohybu byl jeden z důvod, proč deprese přišla. Deprese pak způsobila nechutenství k pohybu. Je to zamotaný kruh. Neznamená to, že bych úplně ztratil snahu. Ale najednou jsem cvičil jen jeden, dva dny v týdnu, a ten negativní efekt byl znát.

Ke konci roku jsem již nic příliš neřešil a uvědomil si, že musím přijít se zásadní změnou. Je třeba do toho zase šlápnout, a počátek roku (i počátek měsíce, týdne…) je skvělý způsob, kdy udělat změny. Prosinec jsem si tedy nechal jako odpočinkový měsíc bez jakýkoliv nároků, abych v lednu mohl zase začít makat. Částečně se to daří, ale mám stále co dohánět. Je třeba přijít s novým plánem, jak svou životosprávu optimalizovat a nakopnout.

A jak na to si povíme v následujících týdnech.