Alkohol, cukr, energeťáky a zoufalá životospráva. Poznejte další střípky z mého života, kdy jsem si spokojeně užíval špatné návyky a jako vedlejší efekt bobtnal. Článek plný opojných chvil, energických zpovědí a sladké tečky na závěr.

Do svých zhruba dvaceti let jsem neměl problém držet normální figuru. Se zvyšujícím se věkem, nižší aktivitou a větší spotřebou alkoholu a souvisejícího cukru ale postupně začalo kynout mé břicho, a následně i zbytek těla.

Alkoholikem snadno a rychle

Velkou část svého života jsem byl víkendový alkoholik. Na chození do hospod a barů během týdne jsem byl příliš introvertní, ale vše jsem si vynahrazoval víkendy, při kterých se alkoholickými nápoji nešetřilo.

Jako každý správný student jsem začínal na pivu kvůli jeho poměru cena/proměna reality, a občas si hodil do piva panáka zelené. Ano, byl jsem konzument magických ok. Víkendy na diskotékách jsem doplňoval panákem absinthu pro mimořádný efekt, či jakýmkoliv jiným panákem, na který by mě někdo pozval. Jako neřidič jsem alkohol nikdy nemusel odmítat.

Pivo dělá líná těla

S postupem času a příchodem výplatní pásky se pivo stalo zahřívacím materiálem, tvrdý alkohol hlavním chodem a zvracení pod náhodný stromek či vybavení zahrady dezertem.

Jak jsem již dříve uváděl, v životě jsem dělal DJe a později i fotografa na diskotékách. Noční život mi tedy nebyl cizí, a důvod k alkoholickému opojení se vždycky našel. Tento článek ale není zaměřený vyloženě na alkohol, ale spíše jeho součást – cukr.

Ať jsem o víkendech končil kdekoliv, konzumace alkoholu často obnášela i doprovodné nealko nápoje, které byli plné cukru. Ano, často jsem neměl problém se aktivně účastnit dění na tanečním parketu, ale s postupem času a zvýšením věku chuť k tančení opadla, a pasivní sezení a čumění do blba s drinkem v ruce se stalo běžnou normou.

Špatnou životosprávou k postavě medvěda

Nikdy jsem nebyl jeden z těch, kdo by přemýšlel nad jídlem, pitím, pohybem a celkově základním nastavením inteligentní životosprávy. Moje návyky byli otřesné, a správné vzdělání či hodnotné informace, případně jejich uplatnění v praxi, nulové.

Složení jídla či jeho kvalita pro mě nebyla podstatná, řešil jsem v tomto ohledu pouze dvě kategorie: “chutná mi to” a “nechutná mi to”. Kategorii třetí, tedy vylížu to, protože očekávám reciprocitu, v tomto článku rozebírat nebudeme.

Co se týče pohybu, měl jsem také dvě kategorie: “sere mě to” a “tak na to zapomeň”. A co se pití týče, čím víc cukru, tím víc kofola. Ano, chápal jsem ten základ, že když přijmu více kalorií, než spálím, tělo automaticky tloustne, ale upřímně mě to nikdy netankovalo.

Krátkodobé slasti vs. dlouhodobý efekt

Pro většinu osob je jednoduché ztloustnout a těžké zhubnout, ale proč to tak je? Jedná se o souboj krátkodobý požitek vs. dlouhodobý efekt. Problém je ten, že mnoho z nás bude preferovat okamžitou odměnu: dám si tatranku, a je mi fajn. To, že deset tatranek denně ze mě udělá cíl pro nácvik policejních psů, je ale problém budoucího Lukáše.

Budoucí hodnotu se nám nedaří preferovat, protože není viditelná, a odměna nepřichází hned. Ti, kteří jsou schopni obětovat požitky současnosti pro zářivější budoucnost ale budou ve finále úspěšnější, šťastnější a zdravější, a je to nastavení mysli, který by rodiče měli předávat svým dětem již od útlého věku. 

Energie na cesty, nebo rovnou do kýble

Kouzlu energetických nápojů se dá podlehnout snadno: “Kup si mě a budeš mít křídla píčusi, nezamýšlej se proč a jednej”. Realita je ale taková, že energetické drinky jsou jen produktem chytrého marketingu. Jediná účinná složka v energetických nápojích je kofein a cukr, všechny ostatní složky mají zanedbatelný, či žádný vědecky prokázaný efekt. 

Já byl jeden z těch, kdo propadl krásně podaným marketingovým slibům, a energetické nápoje konzumoval během dne, ale i alkoholových nocí. Kombinaci vodky s energeťákem jsme popíjeli během víkendů rovnou z kýblů, protože chodit neustále k baru by bylo časově náročné.

Ač jsem si to neuvědomoval, negativně to ovlivňovalo můj spánek a následnou energii během dne, a v kombinaci s alkoholem samozřejmě i kontrolu nad sebou samotným. A především to byla další dávka cukru.

Po třicítce jsem to měl na háku

Bylo to někdy v období, kdy jsem selhal v podnikání a nastoupil do nové práce. Své selhání jsem si kompenzoval nejen pravidelným víkendovým alkoholismem, ale i přísunem cukru.

Nebyl jsem konzument tuhých produktů z cukru z toho důvodu, že jsem nebyl od střední školy u zubaře (o tom asi někdy příště) a pojídání čokolády může bolet. Buchty, sušenky, čokoládu a podobné radosti jsem tedy konzumoval velice zřídka. Slastný cukr jsem získával formou limonád a jiných sladkých nápojů.

Životospráva: level idiot

Většinu života, ale především pak před pár lety, jsem měl věci, co se životosprávy týče, řádně u prdele. Jídlo jsem hltal třikrát denně rychle a ve velkých dávkách. S radostí jsem konzumoval energetické nápoje, a o víkendu velké dávky alkoholu, které doprovázel opět cukr.

Závislost na cukru gradovala víc a víc, a já si začal každý pátek kupovat dvoulitrovou Kofolu, kterou jsem neměl problém vypít během jednoho večera u počítače. Tradiční pátek: dám si burger s hranolkama, zapiju kofolou a převalím se do postele.

Je že mně kynutý knedlíček

Vzhledem k tomu, že můj pohyb se skládal většinou tak ze 4000 kroků denně, bylo jasné, že kalorický příjem převyšuje výdej.

Před pár lety jsem tak dosáhl na váze krásného čísla 110 kg. Vzhledem k tomu, že měřím 192 cm, pořád jsem prošel bez problémů běžnými dveřmi, stačilo mi jedno sedadlo v autobuse a viděl jsem si na špičku penisu při předklonu.

I tak jsem se ale necítil zdravé, a začali se objevovat zažívací potíže. Pokládat kabel jsem začal chodit několikrát denně, a pak přišel zlom.

Stojím si takhle s cigárem v puse

Jednoho krásného dne jsem stál doma na verandě a spokojeně si bafal luxusně smradlavou camelku. Při slastném výdechu tmavého kouře s příchutí kanálové stoky jsem pocítil známý, ale již zapomenutý prožitek.

Přestal jsem se hýbat, protože mé spodní prádlo mělo větší váhu, než je obvyklé. Lepkavý pocit na mých hýždích potvrdil hnědou obavu.

To byla chvíle, ve které jsem začal přemýšlet nad tím, že je asi něco špatně.

Pokračování ve článku Jak jsem řešil zažívací potíže