Před pár lety jsem trochu neplánovaně ukončil práci prodavače výpočetní techniky, abych začal samostatně podnikat. Toto rozhodnutí bylo jedno z nejhorších v mém životě, jelikož jsem na tu zodpovědnost nebyl připraven. Tento článek popisuje chyby, kterých jsem se dopustil.

Začít podnikat dnes může prakticky každý. Zhruba před deseti lety jsem prodával v obchodě s výpočetní technikou, což byla trochu práce, kterou jsem si vysnil jako malý kluk, který začínal poznávat svět počítačů. Zhruba po dvou letech jsem si řekl, že bych si mohl udělat e-shop na specializovaný software, jelikož byla na trhu v oblasti díra.

Založit si živnost je brnkačka

Nejprve jsem si částečně připravil e-shop na opensource systému (minimální nebo žádné výdaje na správu) abych zjistil, zda jsem schopen něco takového technicky vyřešit. Když jsem si potvrdil že ano, byl čas si udělat živnostenský list.

Zašel jsem tedy na živnostenský úřad a podal žádost, a poté jsem si musel udělat tradiční kolečko – zdravotní a sociální. Vše jsem oběhal a zařídil, a zároveň jsem si v bance hrdě zřídil podnikatelský účet. Oblékl jsem si na to košili a kravatu, protože proč ne – ať jsem také trochu reprezentativní.

Zhruba o týden později si mě tehdejší šéf a oznámil mi, že jsem si udělal živnost a nenahlásil mu to. Samozřejmě jsem neměl tušení, že zaměstnavateli musím něco hlásit. Šéf byl proti z celkem logického důvodu – kdybych měl živnost, potom si místo práce pro něj mohu v pracovní době dělat práci pro sebe, a tomu se nedá moc vytknout. Vzhledem k tomu, že stejně bylo nutné uvolnit jedno pracovní místo, oboustranně jsme se dohodli na mé výpovědi.

To, že budu čistě podnikat jsem moc neočekával, tak trochu jsem do toho spadnul.

Pokud máte plný pracovní úvazek a chcete si zřídit živnostenský list, nejdříve to musíte oznámit svému zaměstnavateli a ujistit se, že s tím nemá problém.

Nastavení cílů

Nastavení plánu a nějakých cílů je první věc, kterou byste měli v začátcích podnikání udělat. Můj cíl byl celkem jednoduchý – dokončit e-shop, nacpat do něj produkty a začít vydělávat peníze.

Vzhledem k tomu, že jsem nakupoval software ze zahraničí, stal jsem se plátcem DPH. Účetnictví byla opravdu "radost" - měl jsem nějaké základy ze své minulé práce, a účetní software se o dost věcí postaral, ale i tak jsem absolutně tápal v absurditě a komplexnosti českého účetnictví a souvisejících zákonů.

Pokud chcete podnikat a neovládáte účetnictví, najděte si účetní! Pokud jste v mladém věku, zkuste najít začínajícího účetního ve stejném věku a nabídněte mu své zkušenosti (např. tvorba webu) jako protislužbu. A pokud nemáte možnost nebo zdroje, potom se prostě musíte všechny ty zákony naučit – najděte si tedy alespoň někoho, kdo vám základy a potřebné znalosti vysvětlí.

Účetnictví bylo jedno z největších úskalí podnikání. Původně jsem si myslel, že si budu platit účetní, ale e-shop nevydělával tak, jak jsem očekával, a celé účetnictví skončilo na mně. Bylo to relativně demotivující.

Ač mi e-shop pár korun vydělal, nešlo o stabilní a dostačující zdroj, ač jsem mu věnovat sebevíce času. Musel jsem proto začít pracovat i jako freelancer v oblasti grafiky, videa, webů a multimédií.

Poškodilo mě vlastní ego

Byl jsem vždy relativně schopný, co se kreativy týče, ale nikdy jsem se neuměl prodat, a nikdy jsem neuměl ocenit svou práci. Mé ceny byli zoufale nízko. Zakázky jsem vyhledával, kde to šlo. Bohužel jsem často narážel a bral typy prací, ve kterých jsem neměl vybudované pracovní procesy a rychle mě přestávali bavit.

Weby jsem dělal na redakčním systému Joomla (jako je postavený tento), ale nikdy jsem nepočítal s tím, že zákazník bude potřebovat administrátora pro implementaci pravidelných aktualizací.

Ve spoustě věcí jsem začínal, a spoustu věcí jsem se učil – chyby se očekávají. Ale především v nacenění práce či v komunikaci s lidmi jsem nebyl příliš zběhlý.

Když se na to podívám zpětně, potřeboval jsem tenkrát do života business partnera. Nejlépe obchoďáka se základy psychologie, který by mě naučil zdravé pracovní i životní návyky a který by mě motivoval k práci.

Pokud chcete začít podnikat, ale máte oblasti s velkými nedostatky, zapřemýšlejte o tom, zda si nenajít business partnera. Nehledáte stejnou osobu jako jste vy – hledáte někoho, kdo je dobrý v tom, v čem vy jste špatní. Pokud mají dva obchodní partneři stejné názory, nápady a dovednosti, potom je jeden z nich nadbytečný.

Bohužel, jako u všeho v životě, i business jsem si chtěl dělat sám. Chvíli jsem s kámošem mluvil o tom, že bychom podnikali spolu, ale oba jsme v podstatě uměli to samé, a navíc jsem si nikdy neuměl říct o pomoc. Byla to doba v mém životě, ve které by se mnou asi nikdo nevydržel, protože jsem podvědomě k sobě nikoho nechtěl. Mé ego byl můj nepřítel.

Práce z domu má své nevýhody

Můj zásadní problém byla práce z domu. Z ekonomických, ale i dalších důvodů jsem bydlel (a v době psaní toho článku stále bydlím) u rodičů. Začít podnikat s minimálními náklady dávalo smysl. Má to ale ten problém, že když poskytujete online služby jako grafika či weby, potom se můžete snadno "schovat" před svými klienty.

Kdybych si tenkrát zařídil kancelář s jasnou pracovní dobou, kam bych musel každý den vstát a dojít, vypracoval bych si zdravý návyk. Zároveň bych měl větší motivaci pracovat a dokončovat zakázky, abych se v každém případě vyhnul potenciálním osobním konfliktům.

Pokud nabízíte služby, které se dají řešit i vzdáleně a nemáte dostatečnou motivaci k práci či Vám chybí komunikační dovednosti, zařiďte si kancelář. Může to být malá místnost, může to být coworking. Ale choďte mezi lidi, dodržujte svou pracovní dobu a buďte dostupní osobně. Každé osobní setkání s klientem vám dá mnohem víc než několik emailů. A pokud máte problémy s komunikací, uzavřením od světa je rozhodně nevyřešíte.

Zároveň jsem měl v životě velkou spoustu podpory, které jsem si nezasloužil. Pokud bych žil v nájmu, po jeho nezaplacení bych byl vykopnut na ulici – motivace. Ale mamce jsem jen oznámil, že jí to dám příští měsíc, a stal se z toho nebezpečný zvyk.

Pád to temnoty

Pomalu ale jistě jsem se dostal do stavu, kdy jsem selhával, selhával a selhával. Zakázky, co bych si přál nebyli, pouze ty, co mě opravdu nebavily a nenaplňovaly. Nedokázal jsem uznat svou porážku, a místo toho abych uznal, že takhle to nejde a našel si práci, stal se ze mě pasivní hříšník.

Přestal jsem platit zásadní věci jako zdravotní, sociální a daně. Pro životní potřeby jsem začal využívat malé půjčky v řádu několika tisíc, které jsem potom nesplácel. Stal se ze mě jeden z těch lidí, kteří neotvírají dopisy, a raději je zavřené hází do šuplíku. Vybudoval jsem si také problém se závislostí na hracích automatech.

Brzy začali chodit dopisy od právních kanceláří, a následně dopisy od exekutorů. Balancoval jsem již nebezpečně blízko tomu, že k nám domů přijde exekutor a začne zabavovat majetek, který není můj.

Většinu času jsem pracoval v noci a spal přes den, abych přišel do minimálního kontaktu s rodiči, a nemusel se jim dívat do očí. Nervově jsem na tom byl hodně špatně, ale dařilo se mi to skrývat.

Druhá šance pro život

Jako osoba mám to obrovské štěstí, že mám skvělou mamku a skvělého kamaráda.

Kamarád mi v nejtemnějším období pomohl najít zaměstnání i když netušil, jak hluboko jsem spadnul, jak moc se topím v dluhách a jak velké mám obavy z možného příchodu exekutora a z toho, jak bude okolí reagovat. Díky němu jsem si zajistil pozici grafika ve státní sféře, kterou mám dodnes – a byl to rozhodně krok správným směrem, který mi vrátil alespoň základní sebevědomí.

Jednoho dne přišel domu dopis od exekutora, který se dostal mamce do ruky. Mamka mi dopisy neotevírala. Bez toho, aby ho otevřela se zeptala, co je obsahem. To byla konečně chvíle, kdy jsem se pochlapil a mamce sdělit, jaká je realita. Šok byl na ní samozřejmě znát, a musela to pár dní rozdýchávat. Měla jednoho vzdělaného kamaráda v oblasti účetnictví, kterého poprosila o pomoc – společně jsme dali do kupy všechny moje problémy. On vše obvolal, půjčil nám nějaké peníze, mamka si ještě půjčila z banky. Můj dluh činil stovky tisíc korun. Všechny exekuce byli zastaveny, všechny dluhy byli splaceny, a já se mohl po dlouhé době konečně nadechnout.

Ano, mamka se se mnou dlouhou dobu příliš nebavila, a rozhodně jí to nemohu vyčítat. Místo toho, aby mě vykopla na ulici mi pomohla, a to jí nikdy nezapomenu.

Souhlasil jsem s tím, že se vrátím do doby "malého dítěte", má výplata bude chodit k ní na účet a bude mi dávat jen základní částku pro život. Můj cíl byl v tu chvíli jasný: chodit do práce a vše splatit.

Náprava hříchů minulých

V zaměstnání jsem již přes osm let, a můj dluh bude splacen za 3 měsíce od psaní toho článku. Nikdy jsem se nevrátil do původních kolejí, ale své chyby jsem si odpracoval. A až bude dluh vyčištěn, vezmu svůj život a své finance zpět do svých rukou, začnu je řešit inteligentně, se správným přístupem a správnými návyky.

Ne každý bude mít v životě lidi, které mu zachrání zadek tak jako mne. Bylo to asi nejtemnější období mého života a období, za které se nejvíce stydím. Ale byla to opravdu cenná zkušenost, která ze mě vytvořila osobu, jakou jsem teď.

Pokud se nacházíte v životní situaci, kdy vám chodí dopisy z úřadů či institucí a vy je raději neotvíráte, abyste neobdrželi špatné zprávy, není na co čekat.

1. Přiznejte si, že jste selhali, a je čas s tím něco dělat. Selháváme každý, ale pasivita nic nevyřeší – stále je čas věci řešit. Nečekejte na chvíli, kdy již bude pozdě.

2. Najděte si osobu, které vše přiznáte, svěříte se a která vám snad pomůže, i kdyby mělo jít jen o psychickou podporu.

3. Otevřete všechny dopisy, vše zorganizujte a zjistěte rozsah svých škod. Je nutné vědět, kde a co dlužíte.

4. Pokud si nemůžete vzít jednu půjčku, kterou byste vše zaplácli, potom zkontaktujte všechny instituce a snažte se s nimi domluvit na měsíčních splátkách. Spousta institucí se vám pokusí vyhovět ve chvíli kdy uvidí, že se snažíte problémy řešit.

5. Zajistěte si stabilní příjem (práce), a začněte splácet své chyby.

Mlčeti zlato, co vás tahá ke dnu

A pokud ještě nejste tak daleko ale cítíte, že selháváte, nebojte se přiznat porážku. Většina z mých chyb pramení z toho, že jsem o nich nedokázal s nikým mluvit – styděl jsem se o svých chybách a selháních mluvit i s lidmi, kteří mi byli nejbližší. Každý v životě chybujeme. Je třeba si každou chybu přiznat, poučit se z ní a neopakovat ji. 

Pokud chcete podnikat, zkuste si již od začátku nastavit život tak, abyste selhání nebyla realistická možnost. Žít doma je jednoduché a bezpečné, ale často vám bude chybět ten strach z toho, že skončíte na ulici nebo třeba neuživíte svou rodinu – a to je hodně silný motivátor.

A pokud selžete v podnikání, pak to neznamená, že se to nepovede někdy v budoucnu – ale reagujte zavčasu, pružně, najdete si jiný zdroj příjmu a začněte se vzdělávat. A za pár let, až budete chytřejší a zkušenější, to můžete zkusit znovu.