Deprese je psychické onemocnění charakterizované dlouhodobým pocitem smutku, beznaděje a ztráty zájmu o běžné aktivity. Klíčové rysy zahrnují nízkou náladu, únavu, problémy se spánkem a koncentrací. Jsem v depresi, anebo mám prostě jen blbé období? Pojďme si to rozklíčovat.

Když se podívám na svůj aktuální život, pak mám pocit, že hluboce selhávám. A to nejen v jedné oblasti, ale téměř ve všech. Zde běžně prezentuji, jak je všechno krásné a sluníčkové a neustále něco zkouším a rostu, ale ve finále spíše zažívám v porovnání s předchozími roky růstu volný pád. Kde se stala chyba?

Ve třech větách

Abych se dostal k dosavadní situaci, musím tomu dát kontext. Už to bude tři roky, co mě nakopla neopětovaná láska a já se rozhodl zlepšit a začal na sobě pracovat. Již přes dva roky o tom píšu tento blog, i když spoustu důležitých informací jsem vynechal. Původně jsem psal především o svých selháních, abych se zbavil studu a čelil své minulosti. Podařilo se mi postavit svým démonům, ale ty nové již schovávám před světem.

Nastavil jsem si relativně striktní režim v oblasti stravy, spánku, pohybu a vzdělávání. Fungovalo to skvěle a já narušil roky budovaný režim pasivity a komfortní zóny. Chodil jsem do společnosti, poznával lidi, zkoušel nové věci. Mimo jiné jsem chodil na pravidelnou skupinu pro závislosti a vytvořil si jednu novou, skvělou kamarádku. Na začátku tohoto roku jsem se konečně posunul o třídu výš, dal výpověď v práci, našel si novou a odvážně se ve 39 letech odstěhoval od maminky z místa, kde jsem měl kolébku. Opustil jsem rodný Havlíčkův Brod a nyní bydlím v Praze.

Nebe není limit

Jelikož jsem si prošel samostudiem koučinku, začal jsem si nastavovat cíle a představovat budoucnost. Myslím, že se mi podařilo i pomoci pár osobám, které jsem měl jako klienty. Nejtěžší je však vždy pomoc sám sobě. Do Prahy jsem šel s tím, že v nové práci budu jednou z nejúspěšnějších osob a budu rychle stoupat nahoru. Očekával jsem, že pro sebe najdu kouče a mentory, kteří mi pomohou růst. A také, že budu vydělávat skvělé peníze a splácet závazky, které vytvořil minulý Lukáš.

V osobním životě jsem očekával, že se budu držet zaběhnutých návyků a zdravé životosprávy. Také jsem doufal, že si v Praze najdu nové přátele a inspirativní lidi. A především i to, že si najdu vztah a osobu, před kterou mohu být plně autentický a sdílet s ní svůj život od A do Z. Někoho, kdo mi pomůže se stát mnohem lepším, a pro koho udělám na oplátku to samé.

Realita je však jiná, a asi už to na mně kompletně dolehlo.

Rozbor

V následujících týdnech najdu odvahu a kompletně rozeberu aktuální aspekty svého života jako je práce, finance, romantické vztahy, přátelé a rodina, životospráva a zážitky a případně ještě něco dalšího, pokud si na to vzpomenu. Původně jsem to chtěl všechno nasoukat do jednoho článku, ale bylo by to tak obsáhlé, že každému tématu vyhradím jeden týden.

Poté, co si řekneme kde se nacházím, pokusím vytvořit plán akce, nastavit změny a aplikovat protokoly proto, abych svůj život vylepšil, dostal se blíže k vysněnému životu a vyhrabal se ze stavu, ve kterém se aktuálně nacházím. Jak se teď cítím a co mě tíží?

Tma

Táhne se to v menším měřítku již několik týdnů a mám pocit, že to na jednu stranu koreluje s počasím a menší zásobou světla a tepla během dne. Je to ale jen část rovnice, vše ostatní rozebereme v příštích týden. Výsledek je ten, že mám méně energie. Více spím, ráno mám problém vstávat. Večer se mi nechce chodit pravidelně spát a když je víkend, mám tendence být déle vzhůru.

Nejhůře jsem na to poslední týden. Cítím se bez energie, ale především bez radosti. Chybí mi humor, radost a celkově nějaká naděje. Potácím se ze dnu ke dnu, nemám náladu zkoušet a experimentovat, nebaví mě věci, které mi běžně přináší radost. Nechce se mi mluvit s lidmi v práci, ani mimo ní. Neptám se lidí jak se mají ani na jejich den. Nezajímám se, chybí mi zvídavost a úsměv. V práci jsem měl nejhorší výkon za celou dobu.

Prázdnota

Dnes jsem byl poprvé dobrovolničit v domově důchodců. Je to činnost, kterou jsem začal dělat, abych našel v životě více pokory. Přestože jsem se snažil hrát svou roli a být pozitivní osobou, která si přišla poslechnout o něčím životě, ve finále jsem odcházel prázdný a bez emocí. Nebyl jsem na sebe hrdý a také mám pocit, že jsem si nic neodnesl. Událost, která by mi jindy hodně dala, ve mě zanechala víceméně jen prázdno.

M pocit, že možná tohle je opravdu deprese. Možná to je následek toho, že odpoledne jsem obdržel další “nemám zájem” zprávu v oblasti romantických vztahů. Nebo proto, že se kolem mě rozpadají vztahy, nebo naopak klíčí a lidé se posouvají a budují rodiny. Možná mě nenaplňuje práce a jsem ve finančním stresu. Možná nedělám to, co chci dělat a dělám jen to, co mám pocit, že musím dělat. Sešlo se toho více a místo toho, abych si promluvil s někým blízkým, tak, jak je zdravé, o tom píšu na blog.

Co dál

Možná volání o pomoc, možná snaha o změnu. Ale jedno je jisté. Srát na depresi, protože tohle mě fakt nebaví. Jdu to řešit a budu se mít skvěle, protože je já rozhoduju, jestli jsem šťastný nebo ne. A pochybuju o tom, že mě čeká klinická deprese ve dlouhém rozsahu, prostě je to jen blbé období plné neúspěchů.

Tohle nevyřeší žádné zázračné pilulky. Stačí jen hluboké zamyšlení, naplánování řešení a vytvoření pozitivních akcí. Ačkoliv se teď cítím mizerně, budoucnost je růžová. Protože čím hůře se teď cítím, víc větší prostor k růstu a ke změně. Zítřek bude skvělý, stačí se jen profackovat, přestat fňukat a začít dělat věci správně. Ještě nevím přesně co a jak, ale do celého procesu vás zahrnu.

Takže zase příště.