Když se mi osvítilo a řekl jsem si “Chci využít své znalosti a pomoci lidem, proč to komplikuji a nestanu se prostě koučem?”, něco se ve mě změnilo. Jako kdyby se konečně rozsvítila dlouho zhasnutá žárovka, a já našel světlo na konci tunelu. Najednou jsem cítil radost a naplnění, konečně jsem věděl, co dál. Byl jsem pozitivně naladěn a připraven vkročit do neznáma.

Na začátku jsem měl určitou představu toho, co je koučink. Podle mě se jednalo o sezení dvou lidí, při kterém já jako kouč s klientem proberu jeho problémy a doporučím mu řešení. On mi řekne, co ho trápí a já mu řeknu, co s tím dělat. Tato představa byla z určité části pravdivá, z určité části mimo, ale k tomu se dopracujeme. Upřímně, byl jsem rozhodnutý bez toho, abych věděl podrobnosti. Chtěl jsem začít dělat něco smysluplného, pomáhat lidem osobní formou, a koučink je ideální vstupní bránou.

Tento článek je pokračováním příspěvku Jak mi život bez Facebooku poskytl osvícení.

Jak se to naučit

Rozhodl jsem se dělat kouče, ačkoliv jsem o profesi moc netušil. Vůbec mi to nevadilo, protože objevování je dobrodružství. Jako první jsem zjišťoval, zda koučink vyžaduje nějakou certifikaci, nebo je jeho poskytování něčím podmíněno. Zjistil jsem, že koučink není nijak regulovaný, může ho tedy dělat kdokoliv i bez vzdělání. Kdybych si bez znalostí řekl “Jsem kouč”, klidně své služby můžu nabízet (bez ohledu na výsledek). Jedinou podmínkou je volná živnost se zahrnutým oborem Poradenská a konzultační činnost. Jelikož jsem měl již tuto podmínku splněnou, nemusel jsem to řešit.

Super, nepotřebuji certifikaci, ale přesto by se nějaký certifikát hodil. Potřebuji znalosti a nějakou odbornost, jinak nebudu vědět, co dělat. Strávil jsem celý den pátráním a zjistil následující informace. Ačkoliv úplně základní kurzy v Čechách stojí pár tisíc, je to jen “prodejka” na kurzy za desetitisíce, které obsahují opravdové informace a hloubku. Kolem 50 tisíc a výš běžně stojí certifikované kurzy, které trvají týdny, a mohou sloužit i k rekvalifikaci. Nevím, jak to přesně funguje, ale za určitých podmínek by vám mohl kurz uhradit pracovní úřad.

Alternativní cesta

V těchto kurzech v porovnání k ceně jsem osobně viděl jediný benefit – praktickou část, kdy si účastníci koučink cvičí s ostatními. Za desítky tisíc mi to ale opravdu nestojí, už proto, že jsem nebyl přesvědčen, že budu koučink opravdu dělat. Bylo stále realistické že po pár sezeních zjistím že koučink není pro mě, a v tu chvíli bych vyhodil desítky tisíc (téměř) do prázdna. Vím, že teorii se dokážu učit efektivně sám, a praxi si nějak obstarám s pomocí přátel, takže jsem začal hledat alternativní cestu vzdělání ze zahraničních zdrojů.

Nejprve jsem hledal, kolik by stáli kurzy koučinku například online a v anglickém jazyce. Opět jsme byli na extrémních částkách, pokud bych chtěl certifikace podpořené nějakou hlavní koučovací asociací. Ale opět, když to nepotřebuji, budu hledat cestu nejnižších výdajů a klidně za ceny větší práce. Nakonec jsem zabrousil na Skillshare, mám předplacen. Dal jsem vyhledat “Coaching” a v tu chvíli jsem objevil přesně to, co jsem si přál.

Kurz

Můj vybraný kurz na Skillshare byl formou videa a dlouhý 8.5 hodin. Možná si si teď říkáte “Super, takže se můžu stát koučem za den?”, a má odpověď je “Pokud to beru vážně, ani náhodou”. Bylo mi jasné, že vzdělání rozhodně nemůžu podcenit, a budu tomu muset věnovat soustředění a hlubokou práci. Pro vzdělávání v koučinku jsem si nastavit půl hodiny denně ve svém “hlubokém” bloku a pustil se do vzdělávání.

Abych měl po ruce nějakou referenci, bylo nutné si dělat poznámky. V tomto případě jsem ale zvolil jednoduchou metodu největšího odporu, kdy jsem si zapisoval vše slovo od slova. Po svých půlhodinách jsem kurz, jenž obsahoval i složku fitness (pohyb, strava…) a wellness (stres, časový management, dýchání...), absolvoval zhruba během 4 měsíců a přepsal z videa 190 stran textu. Následně jsem si text vytisknul a celý kurz shlédnul znovu s tím, že jsem si už jen zvýrazňoval důležité pasáže.

Dobrý základ

Nejsem již osobou, která by na věci kašlala. Pokud něco dělám, snažím se to dělat zodpovědně a dát tomu všechno. I díky tomuto přístupu jsem úspěšně udělal autoškolu. Vzhledem k obrovské morální zodpovědnosti, kterou kouč vůči klientovi má, neberu vzdělání na lehkou váhu a nebudu vše stavět na jednom kurzu.

Poslechl jsem si pár koučů na Youtube, projel další kurzy a také si přečetl knihu Coaching for Performance od Sira Johna Whitmora, což je spoluzakladatel koučovacího modelu GROW, který jako začínající kouč také používám. Teoretický základ mám tedy solidní a chápu principy. Ty se v některých ohledech liší od mých úvodních představ toho, co vlastně koučink je – ale to si necháme do příštího článku Jak funguje koučink.

Praxe

Poté, co jsem v rámci několika měsíců nasypal do hlavy teorii a pochopil teoretické principy koučinku, byl čas na praxi. V tomto ohledu jsem potřeboval praxi ve dvou rovinách – jako kouč, a jako klient kouče. Jelikož nemůžu nabízet službu, kterou sám nevyužívám, začal jsem chodit na koučování k mé mentorce Hance, kterou jsem již zmiňoval v sérii článků o tom, jak jsem přednášel na vysoké škole. Mimochodem, pokud chcete zkušeného psychologa nebo kouče s lidským přístupem, Hanku Vláčilovou mohu opravdu doporučit. Díky jejímu koučinku jsem mnohem detailněji pochopil koncept a zvědomil si určité komponenty, které mě dříve nenapadli.

Dále jsem začal jednou týdně koučovat blízkou osobu. Nemohu sdělovat žádné podrobnosti, protože obsah sezení je čistě jen mezi koučem a jeho klientem. Přesto se mohu pochlubit, že koučink je úspěšný, stále pravidelně trvá a přináší pozitivní výsledky v životě koučované osoby. V tuto chvíli mám i druhého klienta z okruhu blízkých osob a brzo otevřu dveře všem, kteří mají zájem. Web s nabídkou mých služeb naleznete na lukasmikula.cz. 

Co jsem se naučil

Během pár měsíců jsem se naučil mnoho důležitých lekcí. Je důležité uvést, že následující lekce nemusí fungovat pro všechny, každý máme odlišné přístupy.

Zaprvé, jsem velice efektivní, když se něco učím konzistentně, ale po malých dávkách. Netýká se to pouze učení, může to být mentálně náročná (hluková) práce. Stačilo půl hodiny denně a za pár měsíců jsem měl skvělý, teoretický základ. Také se mi potvrdilo, že jsem schopný se vzdělávat sám, umím si vyhledat optimální zdroje a rozeznat dobré od špatných. Na začátku strávím hodně čase průzkumem, ale díky tomu si pak nastavím optimální cestu.

Co se týče praxe, obřím přínosem pro mě bylo stát se sám klientem koučinku. Je nutné, abych chápal, jaké je to sedět na druhé straně a sám ocenil přínos, který může koučink mít. Dále jsem se naučil, že dobří přátelé nás vždy podpoří, ti špatní si z nás budou utahovat, aby si kompenzovali vlastní nejistoty. Já osobně se ale setkal pouze s podporou, jsem požehnaný tím, že mám skvělé přátelé. Ve finále jsem se ale naučil hlavně to, že o koučinku ještě nevím v podstatě vůbec nic. Vše mě naučí až praxe a různorodí klienti a důvody, kvůli kterým za mnou budou přicházet. A nemůžu se dočkat, co všechno zjistím a odhalím. Koučink není vhodný jen pro růst klienta, ale i pro růst kouče, a proto mě ta oblast tak láká.

K čemu je koučink dobrý a jakým způsobem funguje popíšu v příštím článku.