a našel je ve svém telefonu. Začátek mé změny provázelo nejen slovo ano, ale i snaha o rozšíření sociálních kontaktů. Kde a jak ale v dnešní době začít? Pojďme se podívat na to, jak má socializace probíhala.

V mém článku Jak jsem našel motivaci pro změnu jste se mohli dočíst o tom, co mě probudilo z mého letitého spánku. Je vaše zodpovědnost, abyste si motivaci našli sami, protože nikdo jiný to za vás neudělá. Najděte si něco, co je pro vás opravdu důležité, a motivace přijde sama.

Pokud jste ale motivaci našli, co teď? Tento článek pojednává o pasivitě a aktivitě, a zároveň o hledání nových přátel.

První krok: Zvednout prdel

Ano, ta nejdůležitější věc pro boj s pasivitou je prostě aktivita. Mým prvním krokem byla návštěva muzea. Nikdy jsem osamocen do muzea nešel, a tak jsem se prostě oblékl a vyrazil. Sice jsem neměl s kým hovořit o umění jako takovém, ale to vůbec nevadí – o muzeum ve finále nešlo. Šlo o to, že jsem po letech zvednul prdel a udělal ten důležitý, první krok.

Po návratu domů jsem byl pozitivně naladěn. Vnitřně jsem věděl, že jsem vykročil správnou nohou, a nesmím zastavit. Řekl jsem si tedy, že by mi měla aktivita zůstat i následujících dnech.

Požádal jsem o radu svou kamarádku Hanku. Její rada byla ta, že jsem měl rád focení, a tak bych měl zase fotit. Je to dobrá aktivita, a zároveň motivace jít ven. Jednalo se o skvělou radu, začal jsem chodit na procházky a vyhledávat objekty k focení. Opět, nešlo tu příliš to ten proces focení, i když byl zábavný, ale o to, že jsem jen neseděl doma, ale i něco dělal.

Jděte ven! Chtěli jste zkusit malovat? Kupte si skicák a jděte do přírody. Lákala vás jízda na koni? Zjistěte si, jak si to vyzkoušet, a zkuste to. Najděte si jakýkoliv důvod k tomu, abyste nemuseli sedět doma. A pokud nevíte co, tak jděte na procházku, i kdyby to mělo být jen pět minut denně.

Sociální kontakt jako další logický krok

První týden mého aktivního já byl velice důležitý. Nepolevil jsem, a například i sám jsem navštívil koncert na náměstí. Nevadí, že jsem tam nepotkal nikoho známého, ale šel jsem mimo svou komfortní zónu – tedy něco jsem dělal - a to je základ.

Po týdnu jsem ale již začal přemýšlet, co dál. Obava z toho, že každodenní chození na procházku se stane nudnou, rutinou záležitostí, je samozřejmě realistická. Jako další logický krok bylo začlenění zpět do společnosti.

Ve svém životě jsem zažil dost přátel. Někteří důležitější než jiný, tak jako u každého. Zhruba před dvěma lety jsem ale udělal čistku na Facebooku, kdy jsem odstranil všechny lidi, se kterými jsem se fyzicky dlouho neviděl, a zbylo mi asi 50 lidí z původních 300.

Můj základní problém byl ten, že jsem i spoustu dobrých přátel ignoroval, nebo prostě vyřadil ze života, protože jsem přestal mít zájem. V sociálních kontaktech a komunikaci jsem nebyl nikdy příliš dobrý, ale to neomlouvá mou neochotu udržovat vztahy.

Kamarádka Hanka mi zde dala další typ: „Nezačni se ozývat lidem a nechtěj po nich, aby s tebou něco dělali, když jsi o ně v minulosti nestál. Začni být aktivní, sdílej svou aktivitu na Facebook a až ty lidé pochopí, že ses opravdu změnil, pak třeba přijdou sami.“

Něco na tom bude, a tak jsem se rozhodl kontaktovat pouze stabilní jádro sociálního okruhu, a sice členy rodiny.

Přátelé, kteří tam byli celou dobu

Většina mých dobrých přátel z minulosti a příbuzných má rodiny, protože lidé se v životě posouvají, a jenom já stál na místě.

Přesto jsem zkontaktoval bratrance Ondru a sestřenici Evu. Bratranec má rodinu se dvěma dětmi ve věku kolem pěti let, a jejich časový plán na léto už byl relativně plný, bylo mi přesto přislíbeno, že se mi ozvou, až přijde možnost je navštívit, nebo s k nim přidat na nějakém výletu.

Sestřenice Eva je ve vážném vztahu, ale děti nemá, takže její harmonogram je trochu volnější. Vždy ke mně byla milá a vstřícná, a tentokrát to nebyla výjimka. Setkali jsme se na večeři, já jí pověděl o všem, co se mi stalo a mém novém přístupu k životu. Ona mi řekla více o sobě a jejích zážitcích i problémech, a dozvěděl jsem se spoustu nových věcí.

Hledáte přátele? Zkuste zkontaktovat lidi z rodinného kruhu nebo někoho, s kým jste si byli blízcí v minulosti, možná budete překvapeni.

Jak si najít nové přátele

O mé skvělé sestřenici Evě toho povím určitě víc někdy v budoucnu, vraťme se teď k mému příběhu. Jak jsem začal vyhledávat věci co dělat, zjišťoval jsem, kde si najít třeba nové přátele.

Realita je taková, že přátelé se hledají buďto na bázi blízkosti (v mládi jste byli pravděpodobně přáteli s dětmi z ulice), na základě společných zájmů (kroužky, sportovní útvary, …), na základě práce či v závislosti díky přátelům přátel. Další možností hledání přátel po barech, ale vzhledem k mé relativní abstinenci a covidovému období jsem tuto možnost vyloučil.

Nežiji ve velkém městě jako je Praha nebo Brno a zjistil jsem, že nalézt třeba kroužky nebo zájmové aktivity pro dospělé je relativně problém. Když to není spojené s alkoholem nebo sportem, je pak je těžké něco najít.

Zlepšujte si komunikaci praxí

Pokud jste introvert, který nemá s komunikací příliš zkušeností, pak doporučuji začít opravdu zlehka, a místo přátel vyhledávat konverzace. Využívejte každou příležitost ke komunikaci, i kdyby mělo jít jen o jednu větu.

Já osobně nikdy neuměl za někým přijít a seznámit se, nebo jen tak za někým přijít a dát se do řeči. Začal jsem tedy vyhledávat každou možnou příležitost. Když si kupuji čerstvě vymačkaný džus, zkusím s paní prodavačkou prohodit pár slov.

Když má můj vlak nečekané, dlouhé zpoždění, nebo České dráhy naservírují nějakou bizardní situaci (což se čas od času stane), potom se nebojím zeptat náhodného člověka, zda neví, co se děje.

Když se koná ve městě turistická akce, přijdu za někým, kdo drží v ruce letáček s trasou a zeptám se, co se děje a kde letáček také mohu získat.

I když znáte odpověď, zeptejte se - je to příležitost k rozhovoru. Lidé bývají často více nápomocní, než si myslíte. A realita je taková, že spousta lidí je opravdu přátelských, jen vy musíte být ti, kdo přijde jako první.

Kontakty v práci či ve škole

Při socializaci a hledání přátel začnete u rodiny a přátel, se kterými jste možná dlouho nebyli v kontaktu. Pokud nenaleznete žádné zájmové útvary, potom se zkuste porozhlédnout na místě, kde je socializace příhodná, tedy ve škole či v práci.

Nebojte se přijít za kolegou či spolužákem a prohoďte spolu pár slov. Spousta lidí jsou potenciální přátelé, ale jen málo lidí vás osloví jako první. Buďte tedy proaktivní a buďte ten/ta, kdo zahájí rozhovor. Možná vás překvapí, jak jednoduché to je.

Spousta lidí jsou přátelé, které jste jen neoslovili.

Neřešte to, o čem mluvit, protože to není zase tak podstatné. Ujistěte se, že se usmíváte, buďte upřímní a zajímejte se o druhé místo toho, abyste mluvili o sobě.

Vybírejte si pouze pozitivní lidi

Hledání nových přátel má samozřejmě svá rizika. Pokud se začleníte do nové sociální skupiny, potom se vaše chování změní v rámci standardů této skupiny. Ve chvíli, kdy například nastoupíte do práce a vaši blízcí kolegové budou všichni negativní a nepříjemní, z vás se časem stane to samé, ať už jste sebepozitivnější osoba.

Z tohoto důvodu je nutné si hledat do života pouze lidi, které mají stejné hodnoty jako vy. Pokud je pro vás důležitá upřímnost, nemějte v životě lidi, co lžou a pomlouvají. Nedržte si toxické přátele, kteří vás ponižují, nebo se ozývají jen tehdy, když něco potřebují.

Hledejte si do života lidi, kteří vás budou podporovat, i když selžete. Hledejte si přátelé, kterým se můžete svěřit bez toho, aniž by to druhý den věděla spousta dalších lidí. Najděte si do života lidi, díky kterým budete motivováni, a budete přemýšlet pozivitně.

Všechny vztahy, jak přátelské, tak i romantické, by měli být založené na tom, že vzájemně neřešíte své problémy. Pouze osoby blízké podporujete v tom, aby si je vyřešili sami. Funguje to oboustranně. Tím zajistíte dobré, silné a dlouhodobé vztahy a ujistíte se, že osobnostně rostete jako lidé.

A všechny negativní lidi, které v životě máte z něj odstraňte. Nezáleží na minulosti, nikomu nic nedlužíte, a jde o vaši budoucnost. A aby vaše budoucnost byla skvělá, musíte mít v životě pouze skvělé lidi. Lepší mít dva skvělé přátele, kteří vás podporují než dvacet špatných, kteří vám život ničí.

A jak to dopadlo se mnou?

Já jsem vyloženě nové přátelé nenašel. Zjistil jsem totiž, že v mé minulosti i blízkosti mám skvělých lidí již dost, a stačí na ně prostě nekašlat a ty vztahy udržovat. Mám tedy štěstí, protože jsem se nemusel složitě hledat.

I tak ale dělám vše proto, abych šel ze své komfortní zóny. Snažím se více komunikovat s neznámými lidmi, vyhledávám situace i k prohození několika vět. Protože čím víc budu komunikovat, tím větší sebevědomí v této oblasti budu mít.