Jak jsem byl na rychlém rande v Praze část 1

Je to pár měsíců, co jsem se přestěhoval do Prahy. Začal jsem používat Tinder a díky němu šel i párkrát na rande, což byli skvělé zkušenosti, které zatím nevedli k žádnému vztahu. Rozhodl jsem se tedy rozšířit obzory a vyzkoušet rychlé rande, které jsem již zažil v minulosti v Jihlavě. Pojďme si říct, jak to probíhalo a jaké byli rozdíly.

Když jsem byl na rychlém rande v Jihlavě, jednalo se o nějakou paní, co objíždí republiku a pořádá událost ve více městech, kde běžně není dostupná. V Praze je samozřejmě situace odlišná a rychlých rande je tu celá škála. Zároveň je pestrá volba témat. V základu se kategorie dělí dle věku (např. muži 30-40 a ženy 25-35), dle jazyka (jen ČR, mezinárodní atd.) a i dle dalších kategorií (sportovní, vysokoškoláci, VIP pro úspěšné…).

Sedm principů spokojeného manželství - praktický průvodce fungováním dlouhodobých vztahů

Výběr

V mém případě jsem volil tradiční kategorii bez specifického zaměření a vybíral pouze na základě věku. V Praze tyto seznamovací večery zaměřené na krátkých rozhovorech pořádá více společností, já se rozhodoval dle dostupnosti. V mé věkové kategorii byli mužské pozice na dlouhou dobu dopředu obsazené. Když jsem se na konci listopadu na událost registroval, nechtěl jsem čekat do jara. Úspěšně jsem našel vyhovující událost s věkovým rozhraním muži 32 - 42, ženy 28 - 39 let s dostupností začátkem prosince. Jednalo se o společnost Rande Motýl, zaplatil jsem účastnický poplatek 690 Kč a těšil se na nedalekou akci.

Když jsem se zaregistroval na rychlé rande v Jihlavě, obdržel jsem telefonát od pořadatelky. Sdělila mě, co mě čeká, a zároveň mě dala pár základních tipů například ohledně oblečení. Celkově se snažila mi aktivně pomoci, abych měl úspěch a nalezl svůj protějšek. V případě Motýla se nic takového nekonalo. Přišel mi email potvrzující registraci na 12. prosince s adresou podniku a informací, že den před akcí dostanu přezdívku, pod kterou budu vystupovat. Nic víc, což je oproti přístupu z Jihlavy relativně zklamání.

Rychlé rande Batman

Den D

Dny ubíhali a já se celkem těšil na nadcházející akci. Své očekávání jsem nasdílel i s lidmi v práci a zařídil si pár hodin volna, abych měl čas se připravit. Den před akcí jsem čekal na svou přezdívku, ale místo toho jsem obdržel jen email oznamující, že z hlediska nedostatku účastníků se termín akce přesouvá na leden. Rozhodně to bylo zklamání, protože další termín byl až 15. ledna. V tuto chvíli je možnost vypovědět a nechat si vrátit peníze, ale nic dřívějšího stejně neseženu. Akceptoval jsem tedy realitu, v práci zrušil volno a čekal na další termín.

Když se blížil den D, na internetu měli organizátoři stále volná místa pro ženy a já se obával, že se scénář bude opakovat. Nakonec vše dopadlo dobře a den přes událostí jsem obdržel přezdívku, kterou byl Batman. Na stejný den jako v případě rychlorande jsem si odpoledne zařídil dentální hygienu, takže jsem strávil pondělí půl dne v práci, potom dentálka, poté příprava a vzhůru na věc.

Kostel v Praze

Pracovna

Akce se konala v Pracovně na Praze Žižkov. Cestoval jsem z domu kombinací metrem a tramvaje a jelikož jsem byl na místě tradičně dřív, šel jsem ještě obhlédnout nedaleký kostel. Venku byla zima kolem nuly stupňů, vzhledem k natuženému účesu jsem vynechal čepici. Ještě jsem se nadýchal čerstvého vzduchu a zhruba 20 minut před začátkem akce vyrazil dovnitř. U vchodu jsem potkal dalšího muže, který místo obhlížel a vyhodnotil jsem, že se jedná také o uchazeče. Zeptal jsem se ho, zda jsem na rychlé rande ale ani neodpověděl. Ignoroval jsem to a šel dál.

Přechodem do tepla se mi tradičně zamlžili brýle. Pokoušel jsem se situaci řešit připraveným hadříkem z mikrovlánka, ale řešením je pouze trocha času. Vyzvedl jsem si tedy poloslepý u slečny, která mě vítala, desky s papíry. Součástí byl kupon na welcome drink, který jsem u baru vyměnil za jemně perlivou vodu. U baru jsem potkal ženu, která na událost také vyrazila, a rovnou s ní prohodil pár slov. Poté jsme šli do prostoru pro událost.

Prošli jsme chodbou, kde jsem si pověsil kabát na věšák. Poté jsem vstoupil do místnosti kombinující knihovnu se stolky. Vlevo bylo schodiště do patra, ve kterém jsou další stoly pro práci. Pracovna je kombinací kavárny, coworkingu a zároveň má k dispozici i studia pro natáčení podcastů. Jelikož od jednoho studia byli otevřené dveře, zaplul jsem dovnitř a prostor omrknul.

Podcastové studio v Pracovně Praha

Chaos

Když jsem byl na akci v Jihlavě, dostal jsem číslo stolečku, ke kterému jsem si měl sednout. Byla zde jasně daná organizaci a hned od začátku seděl u ženy se stejným číslem a povídal si s ní. Tady v Praze nic nastavené nebylo. Měli jsme jen přezdívky a dle pokynů jsme si mohli sednout kam chceme. Na chvíli jsem zaplul na gauč, ale spíše chodil po místnosti, zkoumal knihy. První kniha, kterou jsem otevřel, mě ihned zavedla na zajímavou statistiku. Jednalo se o knihu asi z osmdesátých let. Pobavil jsem se, udělal fotku a šel se socializovat.

Místnost se pomalu plnila lidmi, přičemž ženská část byla rozdělena na dvě části. Některé ženy si pokojně a v klidu seděli u stolečků, další zhruba tři seděli u stolečku a hlasitě se vybavovali. Chlapy se štosovali náhodně kolem sebe. Snažil jsem se pár lidí oslovit, na něco se jich zeptat a občas se zapojit do konverzace v nějakém hloučku. Všimnul jsem si, že síle mé extroverze závisí na osobách kolem. Když jsem ve společnosti extrovertů, potom se stáhnu do pozadí. Když jsem ale ve společnosti introvertů, pak přebírám roli extroverta a snažím se tvořit zábavu. A jelikož chlapské jádro tvořili především introvertní ajťáci, byl jsem v relativně extrovertním rozpoložení.

Kniha co jsem našel

Jdeme na to

Padla sedmá hodina, slečna od vchodu společně s obsluhou chvíli ladila zapojení bluetooth reproduktoru a potom nás poprosila o pozornost a započala úvodní instrukce. V rámci desek jsme dostali dva papíry. Na každém bylo asi 17 různých dámských přezdívek. Jeden papír sloužil k závěrečnému zakroužkování přezdívek žen, na které chci získat kontakt. Druhý papír se jmény sloužil pro poznámky. Žen bylo tento večer šest, mužů osm. Ženy si každá sedla ke stolku s číslem. Měli jsme se k nim náhodně posadit, takže jsem si zvolil ženu co u mě byla nejblíže a přišel k ní. Dva muži mezitím seděli u stolku na čekačce.

Každá konverzace trvá asi pět minut, poté organizátorka zazvoní na zvoneček. V tu chvíli dokončujeme konverzaci a po dalším zazvonění se přesouvají muži o číslo výš. Muž od stolku číslo šest se přesouvá na čekačku, muž z čekačky se přesouvá ke stolku číslo jedna. Organizátorka při vysvětlování vynechala, jak řešíme čekačku, ale jako chlapy z IT pochopíme snadno jednoduchý algoritmus a celé to bylo vyřešeno organicky. Zazvonil zvoneček a já započal rozhovor s první slečnou.

Pokračování příště

Mohlo by vás zajímat

  • Jak jsem šel na urologii - výsledky Vstupní vyšetření mám za sebou a utírám z intimních partií zbytky gelu. Oblékám se a přesouvám se zpět do křesla naproti lékařce, která měla před chvíli prsty v...
  • Jak jsem si psal příběhový deník Bude tomu již rok, co jsem si začal každý večer dělat v excelové tabulce zápisky z toho nejzajímavějšího, co se mi během dne stalo. Tento netradiční článek je v...
  • Jak jsem našel motivaci pro změnu Když jsem byl zaseknutý v životě, bylo velice pohodlné následovat daný scénář. Žádný stres, žádná zodpovědnost, pohoda a klídek. Myslel jsem si, že jsem šťastný...
  • Jak jsem si hledal práci - výběr Aktuálně je pracovních nabídek nadbytek a firmy neustále hledají nové lidi. Dá se říct, že pokud bych nebyl zaměstnaný, je to má vlastní chyba. Kde ale v dnešní...
  • S pravdou ven - samota V základu jsem introvert a nemám problém trávit čas sám. Poslední dobou ale pociťuji negativní důsledky samoty. Nedaří se mi budovat nové vztahy, najít romantic...
Slide 1
Učte se ve svém tempu a pohodlí svého domova
Image is not available

Vaření, hra na nástroje, péče o rostliny, malování, osobní rozvoj, levné cestování, umělá inteligence, výchova a mnoho dalšího.

Hledat