Kostky jsou vrženy. Sedám si ke stolečku k první ze šesti žen, které se budu snažit v krátkých časových intervalech co nejvíce poznat. S každou budu mít zhruba šest minut na to, abychom vyhodnotili vzájemné sympatie a potenciál smyslu dalšího setkání. Jsem nervózní, ale zároveň i natěšený.

Tento článek navazuje na první část o rychlém rande v Praze.

Událost se konala v místnosti kombinující knihovnu a pracovní prostředí. Ženy byly rozsazeny tak, aby měla každá svůj vlastní stoleček. Stolečky měli číslo od jedné do šesti. Organizátorka nám mužům dala po krátkém úvodu pokyn, abychom si sedli náhodně k ženám. Jelikož bylo šest žen a osm mužů, pro “nadbytečné” muže byl vyhrazen stoleček, který jsem si interně pojmenoval jako střídačka. Když jsme dostali pokyn k zasednutí k ženám, na nic jsem nečekal a zvolil nejbližší volný stolek s číslem 2.

Konverzace

Mé první setkání mě zavedlo k ženě s přezdívkou Catwoman. Jelikož jsem měl vyhrazenou přezdívku Batman, bylo to více než poetické. Při prvním pohledu jsem se na slečnu usmál a potřásl rukou. Jelikož se mi představila jménem, udělal jsem to samé. Přezdívky od pořadatele jsou určené pro vyšší míru soukromí, ale v naší skupině jsem nezaznamenal žádnou z žen, která by přezdívku preferovala před svým vlastním jménem.

Když jsem se posadil ke Catwoman, najednou na mě dolehla tíha situace a já totálně zapomněl na otázky, které jsem si připravil. První vteřiny u prvního stolku pro mě byli nejtěžší, protože se přešlo z režimu volné zábavy do režimu “teď dělejte to proč jste tu”. Úsměvně jsem slečně na druhé straně stolku přiznal, že mám okno, a poté se zeptal na dost náročnou otázku, kterou jsem si vybavil. Otázka zněla “Na co jsi v životě nejvíce hrdá?” a očividně ji hned na startu trochu vykolejila, i když dobrou odpověď jsem obdržel.

Do hloubky

Obsah konverzací se dle partnerek na druhé straně stolečku zásadně lišil. U první konverzace jsme přešli relativně k důležitým věcem, ale zároveň to brali hravě a s humorem. Slečna byla velmi sympatická a hodná. Vůbec jsme neřešili klasické interview otázky a ani netušili, co druhá osoba dělá a kolik je jí let. Konverzace číslo dva byla ve znamení efektivity, protože na druhé straně byla žena, která očividně nerada ztrácí čas. Ačkoliv to umím ocenit, bylo rychlé jasné, že my dva pro sebe rozhodně určeni nejsme. Kompatibilitu jsem nezaznamenal ani u stolku číslo 3, kde jsem našel programátorku automatizace testovacích procesů. Lidé z informačních technologií očividně nebyli pouze na pánské straně.

Jednu z těch lepších konverzacích jsem zažil u čtvrté konverzace, která se konala u stolku číslo pět. Zde jsme mluvili o pomoci druhým, protože slečna nově pracuje v sociálních službách. Zároveň jsme hovořili také o spiritualitě a shodli se na tom, že pro nás není spiritualitou tradiční náboženství či víra, ale spíše způsob, jakým se chováme ke světu a jak se následně svět chová k nám. Po této konverzaci jsem se přesunul ke stolku číslo 6. Zde se konala opět hluboká debata, mluvili jsme o našich úspěších i selháních. Slečna byla sympatická a viděl jsem zde potenciál do budoucna. V neprospěch mi hrálo to, že už jsem byl po pár konverzacích lehce zmatený a okamžitě zapoměl její jméno ve chvíli, kdy mi ho sdělila. Absence schopnosti delšího soustředění v akci.

Střídačka

Zbývala mi ještě jedna slečna, ale jelikož jsem právě opustil stolek číslo 6, přesouval jsem se na dvě konverzace na čekačku. Nejprve jsem si přisedl k muži, který už má první minuty čekání za sebou. Chvíli jsme se bavili o tom, že je na akci po několikáté a stále čeká na jiskru a chemii. Já mu dal svůj opačný pohled a řekl, že hledám dlouhodobý vztah, a nějaká jiskra je jen krátkodobá strategie. Netrvalo dlouho a naše konverzace se zvrhla. Řešili jsme, jak je těžké nebýt v dnešním probuzeném světě považován za rasistu, když si například člověk v pekařství vybírá mezi bílým a černým mufinem, nebo v řeznictví mezi bílou a černou klobásou. Smáli jsme se natolik, že do toho musela vstoupit pořádající slečna, aby naše hlasité projevy trochu uklidnila. Když skončilo další kolo a můj vtipný partner přecházel k poslední slečně, čekal jsem dalšího muže.

Tím byl jedinec, kterého jsem se během večera asi třikrát na něco zeptal a nikdy z něj nevypadlo ani bú. Nehodlal jsem s ním ztrácet čas, a tak jsem se zvedl a šel si raději sednout k sympatické pořadatelce. Ptal jsem se jí, jak dlouho práci dělá, jestli to má jako hlavní zaměstnání a jaké typy lidí událost navštěvují. Z žen se zde prý nejvíce vyskytují učitelky a personalistky, z mužů ajťáci. Když jí mobil oznámil konec kola, vstala a zazvonila na hotelový zvoneček, který nosila v ruce. Stoupnul jsem si k ní a zeptal se, zda si to mohu také zkusit. Po odsouhlasení jsem dlaní hlasitě cinknul na zvonek, který držela před sebou. Poté znovu, znovu a znovu. Začal jsem do zvonečku bušit jako smyslů zbavený a pořadatelka ho musela rychle schovat z mého dosahu. Některé ženy jsem tím pobavil, což mi garantuje plusové body.

Uzavírka

Přesunul jsem se k poslední slečně u stolečku číslo šest a započali jsme konverzaci. Ačkoliv byla sympatická, měl jsem na první pohled pocit, že tohle určitě není má budoucí partnerka. Když jsem zjistil, že pracuje v marketingu, bavili jsem se o trendech a nakonec jsme strávili zbytek času konverzací o umělé inteligenci. Tím mé seznamování skončilo. Jako další jsme měli za úkol našich vstupních listech zakroužkovat přezdívky protějšků, na které chceme předat kontakt. Musel jsem tedy nahlédnout do svých poznámek.

Na poznámky jsme měli jeden list, na kterém byli předtištěné přezdívky. Bylo zde 17 přezdívek žen, stejně jako na listu pro odevzdání. Jedná se tedy o univerzální předtištěnou šablonu, kterou užívají pro všechny události. Co se týče poznámek, od mužů jsem obdržel na začátku radu, ať si ke každé přezdívce ženy napíšu pořadí, v jaké jsem se s nimi setkával. Je to dobrý tip. Podíval jsem se do poznámek, rozhlédl jsem se ještě po místnosti a připomněl si jednotlivé ženy a konverzace s nimi. Zakroužkoval jsem tři ženy. Jako první Catwoman, se kterou jsem měl první konverzaci. Bylo to kvůli tomu, že je sympatická, pozitivní a hodná – ideální mix atributů pro potenciální přítelkyni. Jako další jsem zakroužkoval ženu, se kterou jsme se bavili o spiritualitě. Líbil se mi její přístup k životu i její náplň práce, ve které pomáhá druhým. Nakonec jsem si zakroužkoval i ženu od stolku pět, jejíž jméno jsem ihned zapomněl. Líbila se mi její cílevědomost a schopnost upřímné konverzace.

Rozloučení

Odevzdali jsme své hlasy a rozloučili se s pořadatelkou. Bylo nám doporučeno, ať se ještě socializujeme v kavárně (přední část objektu), na což jsem příliš neměl chuť, ale na druhou stranu jsem nechtěl jen tak utéct. Nakonec jsme zůstali v kavárně ve čtyřech. Byl tam jeden další muž a dvě ženy, slečna spirituální a programátorka. Mluvili jsme o zážitcích z události, o životě. Všichni mě vyhodnotili jako vtipného extroverta, což mi udělalo radost, jelikož jsem část své hravosti v posledních letech dost ztratil. Ačkoliv nejsem ani zdaleka extrovert, očividně tak umím fungovat, když jsou k tomu vhodné podmínky.

S obsluhou kavárny jsem krátce hovořil o jejich konceptu a ptal se na podcastová studia. Pronájem studia na hodinu stojí asi 1700 Kč, pokud chcete i video se střihem, pak je cena asi 6000 Kč. Ve finále jsem zůstal sám s programátorkou a asi hodinu jsme mluvili o práci a zájmech. Akce začínala v sedm, rozešli jsme se někdy po deváté a já vyrazil na tramvaj a metro.

Zhodnocení

Musím říct, že kromě jednoho nemluvného jedince byli všichni moc fajn a celá akce se nesla v pozitivním duchu. Spousta osob mi řekla, že tuhle akci neberou primárně jako zdroj seznámení, ale celkově jako způsob socializace a poznání nových lidí. A tak je to určitě nejlepší. Nevytvářet si nějaká nerealistická očekávání ve stylu “Dnes si najdu manželku”, ale brát to s klidem “Dnes poznám nové lidi a třeba se na mě usměje štěstí, kdo ví”. Čím optimističtěji a s klidem se do podobné akce vstupuje, tím pravděpodobnější je, že si akci užiju a hlavně udělám i dobrý dojem.

Tohle rychlé rande mě především naučilo, že když jsem ve společnosti introvertů, přebírám roli extroverta, a to je pro mě nová informace. Běžně ve společnosti potkávám extroverty, a potom přenechávám roli bavičů jim, a raději hledám poklidné konverzace jeden na jednoho.

A jak to vlastně celé dopadlo? Ještě ten večer mi přišli výsledky, a z šesti žen na akci, z nich jsem tři zakroužkoval, jsem měl jednu shodu. Nakonec šlo o první slečnu, Batman a Catwoman očividně mají být dohromady. Na slečnu jsem obdržel email a ještě ten večer jí napsal s žádostí o telefon, abych si s ní domluvil rande. A jak to dopadlo? O tom možná zase někdy příště.