a co jsem si z toho odnesl. Minulý týden jsem psal o tom, jak jsem byl po dvaceti letech u zubaře. Na žádost pana doktora jsem před vrtáním kazů musel projít dentální hygienou na odstranění zubního kamene, což už mám úspěšně za sebou.

O mé zubní minulosti jsem psal v článku Jak jsem byl po dvaceti letech u zubaře. Tentokrát si řekneme o tom, jak jsem si vybral, domluvil a došel na zubní hygienu, jak to probíhalo a zda to mělo z mého hlediska smysl.

 

Výběr

Zubaře jsem si vybíral v Brně, jelikož dostupnost zubařů na Vysočině je dost limitovaná. S dentální hygienou je to ale jiné, a tak jsem hledal někoho v Jihlavě nebo Havlíčkově Brodě. Vyhledával jsem tradičně podle Google na základě spojení “dentální hygiena Jihlava”.

Při výběru služeb tohoto charakteru se rozhoduji na základě lokality a dostupnosti (otevírací doba), uživatelských recenzí, webu a propagace společnosti/osoby na internetu, ceny a jednoduchosti objednání. Hledám tedy dostupnou služby s dobrým poměrem cena/výkon a maximem podávaných informací.

 

OK Google

Svým výběrem jsem našel ordinaci zubní hygieny kousek od své práce, dobrými recenzemi a možností objednání v online rezervačním systému – jednoduché, rychlé a efektivní. Využil jsem tedy tuto službu, protože splňovala mé požadavky a dále jsem ani nehledal. Objednal se na první dostupný termín, který byl necelé tři měsíce od objednání.

Datum jsem měl napsaný v Google kalendáři, takže jsem s rezervací počítal. Dva dny předem mi ale z rezervačního systému přišla SMS, na kterou jsem měl odepsat ANO a potvrdit svůj termín. Dobrý systém, jak minimalizovat počet lidí, kteří se objednají ale už nepřijdou.

 

Vzhůru na vlak

Dentální hygienu jsem měl v termínu, kdy jsem měl namožený sval v koleni. Naštěstí to bylo již v pozdějším období, kdy byla bolest malá a kulhání minimální. Vypravil jsem se tedy vlakem do Jihlavy a vydal se do ordinace, která byla pár minut od městského nádraží.

Lokalitu jsem našel bez problémů, jednalo se o dům plný lékařských ordinací. Našel jsem svou destinaci v prvním patře a začal vyhledávat toaletu, která byla v jiné části patra. Prošel jsem několika dveřmi a úspěšně zaplul do zapadlé místnosti označené pánským symbolem toalety.

 

Termoprádlo

Když jsem ráno vyjížděl mrzlo, a tak jsem měl pod riflemi termoprádlo. Návštěva toalety byla optimální příležitost, jak tuto vrstvu sundat, velikost toalety na můj plán ale nebyla moc přizpůsobena. Popral jsem se se zimními botami, bundou, páskem, riflemi a podařilo se mi termoprádlo sundat. Vysmrkal jsem se a hledal koš, který jsem nenašel – asi první záchod bez odpadkového koše, co jsem zažil.

Odpadkový koš jsem nepotkal ani jinde na patře, očividně se správci budovy nechce platit za odpad. Po odlehčení nadbytečné vrstvy oblečení jsem si sedl do čekárny a s 15 minutami času jsem si dal deset minut meditace. Poté jsem zaťukal na dveře ordinace, a od zubní hygienistky jsem dostal formulář k vyplnění. Ten jsem vyplnil na chodbě během tří minut a byl jsem pozván dovnitř na domluvený zákrok.

 

Zubem vpřed

Vyšetření začalo krátkým ústním pohovorem. Poté jsem si lehl do připraveného křesla, které si slečna snížila a umístila mě do ležící polohy. Nasvítila na mě světlo, profoukla chrup vzduchem a poté namazala dásně jakousi tekutinou. Díky ní bylo viditelné, které části chrupu by potřebovali lepší čištění z mé strany – tekutina zvýrazňovala plak fialovou barvou.

Poté jsem obdržel zrcátko abych viděl na vlastní oči neefektivitu svého čištění zubů, k čemuž jsem obdržel vysvětlení. Připadal jsem si jako oběť nehody zahrnující borůvkový koláč. Následně jsem byl informován o tom, že proběhne čištění a pokud by v nějaké fázi přišla bolest, kterou bych nemohl akceptovat, mám zvednout ruku. Souhlasil jsem s podmínkami a připravil se na nejhorší.

 

Hloubkové čištění

Nejprve mi hygienistka nacpala do úst gumový rozvěrač, který udržoval má ústa relativně komfortně otevřená, ač jsem si připadal jako herec v amatérské produkci Mlčení jehňátek. Mé brýle byli vyměněny za ochranné brýle, které bych obdržel možná i na střelnici. Když byli přípravy hotové, začala hlavní show.

Přišlo profukování, odsávání, pískování a nepříjemné pocity s příměsí zvuků připomínajících vrzavou kárku. Občas jsem musel zatnou pěst, abych vydržel bolest, kterou bych označil jako citlivost, ale nešlo o nic, co by se nedalo zvládnout. Přeci jen, měl jsem v zubech dvacet let zubního kamene, a to vyžaduje hodně práce.

 

Ke stropu hleď

V průběhu procesu, který pár minut určitě trval jsem vymýšlel, kam hledět. Nejvíce času jsem strávil na stropě a osvětlení, které do mě pražilo. Mohl jsem samozřejmě koukat na svou hygienistku a do detailu sledovat její zelené oči, piercing v horní části ucha či stříbrný řetízek dle toho, jak byla napozicovaná, ale nechtěl jsem jí příliš rozptylovat – přeci jen, používá nástroje v citlivé části mého těla.

Osobně bych doporučil zubním odborníkům dát na strop nějakou komplexní malbu, aby se mohl zákazník během procesů zabavit. Případně nějakou pornografickou malbu pokud chtějí, aby mi neteklo tolik krve z dásní… Po skončení čištění ještě slečna zkoušela velikosti mezizubních kartáčků, které mi lze do mezer mezi tesáky nacpat. Když vše skončilo, vyplival jsem krev, nasadil si zpět své brýle a radoval se z úspěšného finiše.

Poučení

V závěru jsem byl poučen o použití mezizubních kartáčků (tři jsem dostal sebou) a o tom, jak si čistit zuby. Slečna hygienistka byla očividně zmatená z mého kartáčku, se kterým nemá žádné zkušenosti. Přecijen, 18000 vláken je větší číslo, než na které je zvyklá – používám kartáčky MiDent (nejedná se o placenou reklamu). Řekla mi, že měkké kartáčky nejsou ideální na běžné použití, ale její nejistota z hlediska mého kartáčku byla patrná.

Uhradil jsem 1200 Kč a dostal doklad s doporučením, ať si zažádám o příspěvek zdravotní pojišťovny, což jsem udělal hned druhý den – jde to i online. Poprosil jsem slečnu, zda si mohu udělat pár fotografií pro blog a vyhověla mi. Domluvili jsme si březnový termín na dočištění. Potom jsem opustil ordinaci a vyrazil na autobus.

Náhradní doprava

Byl to jeden z dnů, kdy jezdila mezi Jihlavou a Brodem náhradní autobusová doprava. Půlhodinová verze mi ujela asi o minutu, a tak jsem počkal dvacet minut na autobus, který jen hodinu. Alespoň jsem se podíval na vesnice, kterými projíždím běžně vlakem pohledem z autobusu.

Pokud chcete zaplnit čas během cestování veřejnou dopravou, co takhle konzole Nintendo Switch? Využitím daného odkazu pro nákup podpoříte tento blog.

Doma jsem zkouknul zuby a rozdíl byl opravdu značný, veškeré černé zbarvení následkem zubního kamene bylo pryč. Jelikož jsem zuby tak dlouho neřešil, chci to již dělat správně – a tak jsem začal používat i mezizubní kartáčky. Dásně krvácí, což je prý normální, a večerní čištění zubů mi zabere o deset minut déle, ale nemám s tím problém – další nový návyk.

Příští týden jedu k zubaři na odstranění mých kazů, takže se můžete brzy těšit na závěr této ústní trilogie.