a proč mi to trvalo tak dlouho. Nikomu z nás pravděpodobně nejsou návštěvy zubaře příjemné. Zvláště ve chvíli, kdy slyšíme slovo “kaz” a víme, že nás čeká vysokofrekvenční zvuk zubní vrtačky. Já se zubaři půlku života vyhýbal a pojďme si říct, jak k tomu došlo.
Počátek
Jsem na základní škole a celá naše třída vyráží směrem k ordinaci zubního lékaře. Jako malé děti v prvním ročníku maskujeme nervozitu humorem. Plníme lavičky čekárny, a sestra si zve první osobu dle abecedy. Jako Mikula se nemusím bát, že budu kvičet jako první a zároveň nebudu netrpělivě čekat, až na mě přijde závěrečná řada.
Z ordinace se ozývají zvuky vrtačky či občasné nářky. Děti rotují rychleji než Babišovi ministři a mě se čím dál víc svírá žaludek, protože na mě pomalu ale jistě přichází řada. “Mikula”, zazní mé příjmení a s kartáčkem v ruce vstupuji do ordinace. Začínám si drhnout zuby, abych byl připraven na své vyšetření.
Poučení
Před čištěním zubů jsem poučen o tom, jak správně je čistit. Bylo to ještě v době, kdy se strategie často měnili, a tak každý rok přicházela nová technika. Drhnout, kroužit velkými kroužky, kroužit malými kroužky, stírat, netlačit, čistit jen v lichou hodinu s větvičkou tymiánu zaraženou v zadku. Čištění zubů v ordinaci vždy probíhalo přehnaně dlouho, ale ten pohyb alespoň lehce ubíral na nervozitě.
“Pojď si do křesla”, pronesla věčně nasraná sestřička, jenž si kompenzovala svůj mizerný život nafouklou autoritou. Potichu a se sklopenou hlavou jsem se uvelebil na sedadlo přinášející bolest. S otevřenou pusou tupě hledím do oslnivého světla a mám paniku z toho, že zažiju další vrtání nebo trhání zubu.
Naposled na střední
Po skončení povinné docházky jsem k zubaři přestal pravidelně chodit. Ať už to byla bolest, zvuky, zápach či nepříjemný personál, zuby mě neboleli, a tak bylo snazší se zážitku vyhnout. Naposledy jsem byl u zubaře ve svých osmnácti letech.
Byl jsem na střední škole v oboru elektrotechnika a naprosto jsem nenáviděl praxi, která mohla obsahovat cokoliv od pájení součástek po stěhování nábytku. Jeden den jsem na praxi tak strašné nechtěl, že jsem šel raději k zubaři, abych získal potvrzení o návštěvě lékaře. Ano, je to názorný příklad toho, jak moc jsem praxi ve škole nenáviděl.
Sprďák
V ordinaci jsem byl hned mezi dveřmi zjebán za to, že pravidelně nechodím na kontroly. Tento neefektivní psychologický přístup mě pouze utvrdil v tom, že chodit k zubaři asi nebude můj životní styl a ono to nějak dopadne. Tohle bylo jedno z mých rozhodnutí z mládí, které se se mnou táhlo hodně dlouho.
Jak roky plynuly, moje zuby dostávali řádný záhul. Kouření, alkohol, cukr, nekonzistentní čištění. O pár let později jsem si řekl, že moje zuby budou natolik v prdeli, že návštěva zubaře vyjde desítky tisíc, které nemám – a proto jsem to stále odkládal. Situaci moc nepomohlo, že zubaře je problematické na Vysočině sehnat. Bylo snadné hledat výmluvy.
Je čas
Když jsem minulý rok nastartoval svou změnu, jít k zubaři byla logická volba. Jednak bylo na čase čelit strachu a nepříjemnému vysvětlování, a zároveň se občas ozval zánět dásně, který byl některé dny dosti bolestivý. Řekl jsem si, že krátkodobá řešení pomocí Paradontaxu a Listerinu již nemají smysl.
V červenci jsem se tedy rozhodl najít si zubaře. Jak jsem psal, najít zubaře na Vysočině je problém, a tak jsem to ani nezkoušel. Místo toho jsem si vyjel seznam zubařů v Brně, protože tam znám Mirka a Alenku, a aspoň budu mít příležitost navštívit jejich zakrslé králíky. Vybral jsem náhodného zubaře ze seznamu zubařů online a zavolal mu.
Haló, tady Mikula
Při vytáčení jsem byl nervózní z toho, že budu seřván za svou dlouholetou ignoraci. Telefon zvedl pan doktor, který mi kladně odpověděl na dotaz, zda přijímá nové pacienty. Zeptal se mne odkud jsem, na mou pojišťovnu a na mé kontaktní údaje. V závěru telefonátu přišla otázka, které jsem se obával.
“Kdy jste byl naposled u zubaře?”, ptal se pan doktor. “Hmm, hmm, no, hmm, před dvaceti lety”, odpověděl jsem nervózně. K mému překvapení se očekávaný verbální výprask nedostavil. Přišla jen krátká odmlka, po které mi pan doktor oznámil termín schůzky v listopadu. Poděkoval jsem mu a hovor s úlevou ukončil.
Vzhůru do Brna
Pár měsíců uteklo jako voda a mě čekala odpolední návštěva zubaře. Ráno jsem se vypravil na vlak, který měl hodinu zpoždění. Byl jsem rád, že jsem se rozhodl jet dřívějším vlakem, a v klidu jsem si zkrátil čekání chozením v blízkosti nádraží. Po hodině jsem nasedl do soupravy Českých drah a dojel úspěšně do Brna.
Na nádraží jsem čekal na Mirka a Alenku, kteří měli tradiční zpoždění. Po patnácti minutách čekání jsem uznal, že bych si měl dojít na záchod, a začal jsem vyhledávat WC. Našel jsem ho v nádražní hale v obskurní odbočce podchodu. Ponechal jsem automatu 15 korun za to, že jsem mohl provětrat starouše a vyrazil jsem zpět na parkoviště pošty poblíž nádraží, kde se Mirek s Alenkou objevili v brzké době.
Zubař
Dostavili jsme se na polikliniku, kde sídlí můj zubař. Mirek s Alenkou mě opustili a šli si zařizovat věci, zatímco já se posadil do čekárny. Jednalo se o dlouhou chodbu v komunistickém designu plnou dveří. Na chodbě bylo jen několik laviček, přičemž u každé bylo psáno, jaké ordinaci patří. Očividně jsem si zvolil dobrého zubaře, já byl jeden z těch šťastlivců, kteří se mohli posadit.
Po pár minutách čekání přišel pan doktor a přizval mě ke vstupu do ordinace. Odložil jsem si věci a předal mu kartičku pojišťovny, aby si opsal údaje a založil mou evidenci. Chvíli jsme si popovídali a já mu připomněl, že jsem nebyl dvacet let u zubaře. Opět nedošlo k žádné kritice z jeho strany, a bylo na čase jít do akce.
Obavy
Zaplul jsem do zubařského křesla, kde si na mně doktor posvítil. Byl zhruba v mém věku, možná trochu starší, a v pozadí měl puštěnou hudbu. Otevřel jsem pusu a nechal ho svými nástroji zkoumal stav mého chrupu. Trvalo to pár minutek a vyšetření bylo hotovo. “Máte dva začínající kazy, ale zároveň dost zubního kamene. Objednejte se na dentální hygienu a až budete mít termín zavolejte mi, a domluvíme se na vyřešení těch kazů”, pronesl doktor.
Byl jsem v šoku z toho, že můj chrup není v horším stavu. Nebylo ale ještě vyhráno, byl jsem odeslán na rentgen. “Je to o dvoje dveře vedle, zaťukejte tam a předejte paní tuhle žádanku a flashku”. Přesunul jsem se tedy o pár metrů dále do místnosti s rentgenem, kde jsem byl okamžitě přijat.
Zakousnutí
Paní mě upozornila na to, abych si sundal všechny kovové předměty a šperky. Nic takového nenosím, a tak jsem s tím neměl moc práce. Stoupnul jsem si na vyznačené místo, paní mi přisunula přístroj k hlavě a zakousnul jsem se do gumové plošky. Poté mi podepřela bradu a řekla, ať vydržím a nehýbu se. Trochu jsem si připadal jako pacient v blázinci, očekávající elektrické šoky.
Po spuštění rentgenu mi část přístroje začala kroužit kolem hlavy. Z psychiatrické léčebny se rázem stala pouť. Netrvalo to dlouho, rentgen si udělal snímek a já to měl úspěšně za sebou. Dostal jsem flashku se snímkem, který jsem předal svému doktorovi. Nenašel nic problematického, já si oddechl a s poděkováním opustil ordinaci.
Špilberk
Zbytek dne jsme strávili v Brně výletem na Špilberk, nakoupili jsme si staromódní čepice, protože Mirek ujíždí na Peaky Blinders a dali jsme si krátkou jógu na parkovišti, aby se Alenka trochu protáhla. Nakonec skvělý den a kdybych se nerozhodl čelit strachu a jít k zubaři, nedošlo by k němu.
Celý příběh také ukazuje, že často očekáváme vše mnohem horší, než to v realitě je. A příští týden si řekneme, jaká byla moje první dentální hygiena, protože ji mám již úspěšně za sebou.
Mohlo by vás zajímat
- Jak jsem řešil zažívací potíže a jako vedlejší efekt zhubnul. V mém životě jsem byl ve fázi, kdy jsem měl 110 kg, otřesné stravovací návyky, žádný pohyb a k tomu se dostavili zažívací potíže....
- Jak jsem dělal autoškolu 3/5 - jízdy Sedím na zadní sedačce vozidla autoškoly, protože vozidlo řídí o pár let starší paní. Sleduji, jak bojuje s rozjezdy ve městě a instruktor ztrácí nervy. Začínám...
- Jak jsem šel na první rande Můj návrat na seznamku přinesl ovoce a v rychlém čase jsem měl domluvené první rande. Týden utekl jako voda a abych si maximalizoval šanci na úspěch v této obla...
- Jak jsem prožil rok změn a za pár měsíců se naučil více než za poslední roky. Za pár dní je tu Silvestr, a tak bych rád shrnul rok 2021, který pro mě byl klíčový. Loučím se s tímto roke...
- Jak si vytvořit novoroční předsevzetí které si zároveň splním. Novoroční předsevzetí je tradicí, dle které si od nového roku chceme něco nového vytvořit, změnit, nebo se něčeho vzdát za účelem zlepš...