Chvíle, na kterou jsem čekal. Přípravy jsou za mnou a je sobota, den, kdy poznám v limitovaném čase spoustu nových žen. Mým cílem je v tuto chvíli si celou událost užít a třeba i poznat nějakou zajímavou osobu, ale nepřikládám velký důraz ani očekávání na to, že si zde najdu partnerku. Rozhodně to ale nevylučuji a jsem naladěn optimisticky.

Mám za sebou sprchu a vytvarované vlasy, nyní je před mnou důležitá otázka ohledně oblékání. Mám na sobě tmavé kalhoty s tmavým páskem a černou košili, k tomu světlé boty. Mám si vzít světlejší kravatu jako rozjařující prvek, nebo budu více přirozený bez kravaty a nechám si rozepnutý horní knoflík košile? Zkouším obě varianty, rozhodnu se “bez kravaty” a o pár minut změním názor a kravatou obepínám krk.

Jedem

V tuto chvíli nevlastním automobil, protože náklady jsou velké a v případě potřeby si většinou půjčím automobil od mamky. Tentokrát ho ale potřebuje, a tak si výjimečně půjčuji postaršího, ale dravého Superba od svého otčíma. Lehce poprchává a po pár kilometrech se spustí hustý liják, přičemž zjišťuji, že netuším jak zapnout stěrač zadního okénka. Co ale ocením oproti Fabii mamky je automatická frekvence stírání předního okna dle intenzity deště.

Když dorazím do Jihlavy, zaparkuji u parkoviště kulturního domu, přičemž jsem na místě ve 13:15 a na událost, jenž se koná v kulturním domě, bych měl dorazit mezi 13:30 a 13:45. Rozhodnu se tedy chvíli počkat v autě a přezuji si boty do svých kožených Vasky, jenž mám pro zvláštní příležitosti. Déšť už ustal, a po pár minutách vyrážím po chodníku směrem ke kulturáku. Cítím v sobě stres a nervozitu, a tak přecházím ulici, usedám na nejbližší lavičku a dávám si minutovou meditaci pro uklidnění.

Vstupte

Po krátké meditaci zjišťuji, že jsem ponechal v autě kapesníčky, a tak se vracím zpět. U auta zjišťuji, že jsem si zvládnul zasrat kalhoty, a tak čistím flek kapesníčkem máčeným v minerálce. Jsem připraven a vyrážím směrem k hlavnímu vchodu. Zatáhnu za kliku vchodových dveří, ze kterých před mýma očima někdo vyšel ven, ale můj pokus o otevření dveří je neúspěšný. Že by zamčeno a já jsem u špatného vchodu? Jdu tedy kolem budovy a koukám, kde to vlastně je. Po chvíli motání se vracím zpět k původním dveřím a vidím jiného muže, jak předem mnou dveře s přehledem otevírá. Pokud šlo o první souboj s konkurencí, prohrál jsem na plné čáře.

Přicházím do prvního patra, kdy již čeká organizátorka společně se svými dvěma syny. Zeptají se mě na jméno a příjmení, nastříkají mi na ruce dezinfekční sprej a poté mi jeden ze synů oznámí, ať ho následuji. Ještě je přeruším a zeptám se, zda jsou po ruce toalety. Ty jsou hned vedle na chodbě, a tak vyprázdním močák, abych nebyl rozptylován voláním přírody během události. Zkontroluji se v zrcadle a použiji ústní sprej pro svěží dech. Jednou se hluboce nadechnu a vydechnu, nahodím úsměv a jdu na to.

Zasedací pořádek

Jeden ze synů mě vede k mému místu. Vcházím do místnosti, ve které se nachází tři řady malých stolečků po šesti kouskách. U každého stolku jsou naproti dvě židle, na stolcich nacházím vody v plastových lahvích, papíry, tužku a velká čísla na přehnutém žlutém A4 papíru. Díky papírům s čísli uprostřed stolečků není vidět, co si osoba naproti zapisuje.

Většina stolků je při mém příchodu do větší místnosti již zaplněná lidmi, přičemž mezi mnoha ženami a muži sedícími naproti sobě probíhají konverzace. Ve výjimečných případech lze ale zpozorovat i nepříjemné ticho. Usedám ke stolku u okna, přičemž mně i mé počáteční partnerce je přiřazeno číslo 2.

Ahoj, já jsem Lukáš

S úsměvem ženě naproti mně podám ruku, seznámím se a pouštím se do konverzace. Začínám otázkou "Jak se dnes cítíš?" abych věděl, zda prochází nervozitou stejně jako já. Poté se vrhneme do dalších nezávazných témat, ale je vidět, že slečna se příliš neptá, nejeví zájem a konverzaci vedu čisté já. Nucený dialog přerušuje organizátorka s pokyny.

Nejprve nás přivítá a z recykluje vtip, který se dočtete na jejím webu. Následně nám vysvětlí, že za chvíli zazvoní zvonek, v tu chvíli vstaneme, podáme si ruku s osobou naproti, představíme se, poté si sedneme a máme 5 minut na to se poznat. Máme se ptát na svou práci, koníčky, děti, mazlíčky a drogové závislosti. Na co se žen nemáme ptát je věk.

Cink

Potom, co uběhne 5 minut konverzace s osobou naproti uslyšíme znovu zvonek a oba sedící u stolečku opět vstávají, rozloučí se a následně si muž vezme své věci včetně svého čísla a přesouvá se ke stolku, u nějž je žena s následujícím číslem. Pokud začínám u ženy s číslem 2, přecházím k ženě číslo 3, poté k číslu 4 atd.

K dispozici máme propisku a dva papíry. Jeden je prázdný pro naše poznámky a bereme si ho domů. Dle doporučení si máme zapsat jméno, číslo a nějakou charakteristiku, např. blondýna s černými šaty. Druhý papír je formulář pro vyplnění. Zadává se zde mé číslo na stolku (tedy číslo 2), jméno, příjmení, email a telefon. Následně jsou na formuláři pod sebou vypsaná čísla od 1 do 17 (na akci bylo 17 žen a 17 mužů), a máme v průběhu kroužkovat čísla osob, které bychom rádi poznali a pozvali na rande. To je z úvodních informaci vše, zazvoní zvonek a závod začíná.

Mlejnek na mozek

Znovu se seznámím s číslem 2 naproti a vracíme se ke konverzaci, lehce změníme téma a už v tuto chvíli vím, že to není osoba pro mě. Přesto si dělám poznámky a snažím se jí věnovat plnou pozornost. Zazvoní zvonek a já se přesouvám k dalšímu stolečku. Netrvá to dlouho a jdu k dalšímu, a opět dalšímu. Po chvíli už mi vše splývá, netuším, kdo je kdo a jedu stále stejné otázky.

Otázky, nad kterými jsem hluboce přemýšlel během mě přípravy na událost zcela ignoruji. Jedu zde stále stejnou šablonu: Kde pracuješ? Co děláš ve volném čase? Máš děti? Zbytek konverzace se pak často ubírá dle odpovědi, případně otázek ženy naproti. Zhruba půlka je rutina, půlka improvizace. Když mám za sebou prvních devět žen, zazvoní zvonek a ohlašuje se 10 minut pauza. Hlavu mám jak balón a odcházím se vyvětrat na chodbu.

Statistika

Věková kategorie, kterou jsem navštívil byla v rozsahu 30–45 let. Ač jsem se neptal na věk, některé, především starší ženy ho na sebe sami práskli. Předpokládám, že většina adeptek byla 40+. Tak 80 procent mělo děti, zbytek mělo psi. Některé ženy měli mladší děti, některé děti již dávno za pubertou. Mezi nejčastější profese patřila dělnice, administrativní pracovnice nebo zdravotně sociální pracovnice. V zálibách často jmenovali turistiku, přírodu, výlety a kolo. Asi tři ženy mi řekli, že rádi sportují, ale nesnáší běh. Dvě by byli aktuálně raději na houbách. Pokud bych měl hodnotit fyzické atributy, jako atraktivní bych považoval asi tak 5 žen z těch 17.

Mezi nejunikátnější koníčky patřila krav maga a ragby. Nejzajímavější, co se práce týče, mi přišla asi ředitelka mateřské školky milující hudbu. Jako otřesnou osobu jsem považoval jednu ne příliš sympatickou ženu, která se mě zeptala: “Jaký máš názor na očkování?”. Protože jsem opravdu něco podobného nechtěl řešit (na podobné otázky by mělo být čas a místo), prohlásil jsem, že nemám vyhraněný názor. “Jak nemůžeš mít názor?”, trvala na odpovědi. “Jsou věci, na které hledím emočně a na které se snažím koukat logicky. Na očkování, kterému vůbec nerozumím jsem hleděl logicky a poslechl rady vědců a odborníků a nechal se naočkovat. Ale pokud někdo očkovaný není, je to jeho věc a ať si dělá co chce”. Když se pak dotyčná téměř chlubila tím, že pečuje o seniory, ale přesto očkovaná není, bylo mi smutno nad tím, kam až lidská hloupost může dojít.

Nejvíce mě pobavila jedna žena, která prohlásila: “Pracuji v Kosteleckých uzeninách a miluju Babiše”. To mi narozdíl od nesympatické neočkované hlupačky ohrožující životy nebohých seniorů přišlo úsměvné, ač mám na Babiše a jemu podobné populisty také svůj názor. Na druhou stranu ale ženy byli upřímné, a i za to je musím ocenit, ač mám zcela odlišné názory. Lepší upřímnost, než nějaké mlžení a zkreslená image, ač jsem si jist že ne všechny ženy se demonstrovali tak, jaké jsou.

Výběr

U každé ženy jsem se snažil chovat stejně a dělat si stejné poznámky, a neměnil jsem svou přezentaci odlišně na základě nějakých sympatií. U většiny žen jsem věděl během prvních pár vteřin, že nejsou pro mě a když se nad tím tak zamyslím, asi se nestalo, že bych změnil názor v průběhu hovoru. Vlastně jednou v opačném kontextu. Jedna žena mi byla sympatická a od pohledu že předpokládal jsem, že jí zakroužkuji, ale nakonec jsem zůstal u svých priorit – měla totiž děti a aktuálně nikoho s dětmi nehledám.

Nakonec jsem vybral 4 ženy z těch 17. První byla žena, se kterou jsem měl největší, takovou tu přirozenou osobní chemii. Druhou ženou byla atraktivní osoba z Brodu. Ač mi přišlo, že pro sebe nejsme stvořeni, na rande bych s ní klidně zašel. Následně šlo o sympatickou ženu, která měla stejné stejné zájmy jako já, tedy psychologii a osobní rozvoj. V poslední řadě také sympatickou ženu, která mi přišla nejatraktivnější ale vzhledem k tomu, že jsem s ní mluvil až jako předposlední a byl jsem totálně vycucán, moc jsem si o ní bohužel nepamatoval.

Hospoda

Když celý ten blázinec skončil a já nevěděl, kde mi hlava stojí, navrátili jsme se ke svým startovním pozicím. Organizátorka nás vyzvala, abychom dokroužkovali lidi, o které máme zájem a ujistili se, že máme dotazníky správně vyplněné. Následně její syn dotazníky vybral a událost byla prohlášena za ukončenou. Ještě jsme dostali pokyn, abychom šli do restaurace o patro níže a pokračovali v seznamování.

Opustil jsem místnost jako jeden z posledních a šel ještě na toaletu. Při vycházení jsem narazil na dvě postarší ženy, které jsem sice nekroužkoval, ale s radostí jsem je doprovodil do restaurace. Při našem příchodu byli velké stoly zaplněné, přičemž to vypadalo, že jedna z žen si sebou vzala i maminku v důchodovém věku, a tak jsem si sedl s ženami, jenž jsem doprovázel, ke stolečku pro čtyři. Později se k nám přidal ještě jeden muž. Takto jsem vydržel zhruba půl hodiny a poté jel domu, protože už jsem byl totálně vysátý.

Poznatky jiných

Mluvil jsem s pár ženami a názory na celou událost byly různé. Jedna z žen věděla dopředu, že bude mezi nejstaršími, ale nakonec akci hodnotila kladně, protože všichni pánové byli v pohodě a nenašel se mezi nimi žádný vyloženě idiot. Zároveň ale příliš nechápala, že byla umístěna do věkové kategorie 30-45 i přesto, že je na horním konci spektra. Paradoxní pak je, že organizátorka jí během úvodních telefonátů sdělila, že pánové si vybírají především mladší dámy. Nebyla jedinou osobou, od které jsem slyšel, že by byla umístěna raději ve vyšší věkové kategorii seznamování.

Jiná ženě se nelíbilo prostředí. Stolky byli příliš blízko u sebe, a během konverzací byla celá místnost dosti hlučná. Z toho důvodu nebyli rozhovory moc poklidné a musel se zvyšovat hlas. Další žena pak byla na opačném věkovém spektru, tedy někdy po třicítce, a naopak nebyla příliš spokojena s tím, že většina pánů byla staršího věku, tedy 40 plus. Mluvil jsem sice jen s pár ženami, ale řekl bych, že akce by se znovu zúčastnilo jen tak 25 procent dotázaných.

Mé poznatky

Pokud bych měl dát události recenzi dle pro a proti, vypadalo by to následovně.

+ za málo peněz hodně muziky = za vstupní poplatek velký výběr žen
+ dopředu jsem obdržel všechny potřebné informace včetně tipů jak se obléci atd.
+ vše, co organizátorka řekla, že udělá (zavolám příští týden atd.), vždy udělala
+ když už se mi podařilo otevřít vchodové dveře, místo bylo snadné najít a jasně jsem od začátku věděl dle pokynů, co mě čeká a co mám dělat
+ seznamování na živo je mnohem lepší než online seznamky a podobných příležitostí je dost málo (zvlášť v menších městech) - toto řešení je poměrně zajímavý způsob, jak se seznámit
+ poznal jsem nové lidi a zažil něco zcela nového

- přišlo mi, že vzhledem k nedostatku mladších žen byla akce zaplněna (možná na rychlo) těmi staršími ženami, přičemž ony nebyli spokojené, že jsou nejstarší a muži určitě také nebyli spokojeni s tím, že není lepší výběr v mladších ročnících / možná by nebylo od věci rozdělit kategorii na 30-40 ženy a 30-45 muži
- organizátorka a její synové se velkou část události tvářili, jak kdyby je to extrémně nebavilo – mají to jako rutinu, ale nepřijde mi, že v tom je srdce, které tam mohlo být třeba na začátku / na obsah akce a seznamování jako takové to ale vliv nemělo, jde spíš jen o můj subjektivní dojem
- mohlo být méně lidí, protože jednak byli stolky příliš u sebe (soukromí, hluk), a zároveň je těch vstupních informací opravdu spousta – zhruba 12 žen pro seznámení dle mi stačilo / preferuje se zde business před pohodlím, což na druhou stranu chápu
- na každém stolku byla na začátku jedna neochucená a druhá ochucená voda, zůstal bych u neochucených vod bez cukru
- některé ženy si stěžovali, že nebyla po ruce káva – sice jsem zahlédl stroj a hrnky v místnosti vedle ale těžko říct, jestli to bylo funkční / pokud tedy byla káva dostupná, organizátorka o tom mohla informovat

Závěrem

Na začátku dne jsem řešil, zda si vzít kravatu. Ve finále jsem se rozhodl pro a bylo to skvělé rozhodnutí, protože mě to odlišilo – byl jsem jediný muž, který ji měl. Všichni ostatní muži měli pouze košili, většinou tmavou jako já, a tak bych prvním dojmem z oblečení snadno splynul s davem. V tom chumlu seznámení a informací pak i takový jednoduchý prvek, jakým je kravata, může v hlavě vytvořit záchytný informační bod a účastnice si mě dokáží snadněji zpětně identifikovat. Pokud se na podobnou akci chystáte, potom není od věci se trochu odlišit od davu.

Při řízení domů jsem byl rád, že můžu vypnout hlavu. Jsem introvert, takže podobné události mě energeticky vyčerpávají, a navíc mě dost vycucala i ta nucená konverzace se 17 různými ženami. Realita byla trochu jiná od představ a připravené otázky jsem vůbec neřešil, ale ve výsledku mě to ani nemrzelo. Je to opravdu rutina, kde vyhrává víceméně první dojem a je jen malý prostor pro změnu. A teď to hlavní, zúčastnil bych se znovu? Pravděpodobně ano, protože ač to nebylo dokonalé, benefity to má, a osobní seznamování mi v dnešní době přijde dost komplikované, pokud nechodím po večerech po barech či diskotékách.

Dle informací pořadatelky obdržím výsledky během 48 hodin. V tuto chvíli už je znám a ty, vážený čtenáři, se je dozvíš ve článku Jak jsem šel na rychlé rande - výsledky.