a proč je dnes jednoduché vyhnout se diskusi. Pandemie nám ukázala, jak snadné je rozdělit společnost na dva hlavní tábory. To, co dříve obstarala politika či sport nyní představuje očkování. Tento článek se zabývá tím, proč je dnes jednoduché stát na jedné straně a přestat poslouchat jiný názor.

K napsání tohoto článku se chystám již delší dobu, ale musel jsem si ujasnit, jakým způsobem to pojmout. V tomto článku nikoho neodsuzuji za jeho názory či postoj, ale spíše se zaměřuji na to, jakým způsobem si názory vytváříme, a co naše rozhodování ovlivňuje. Přistupujte tedy k textu otevřeně a bez zaujetí.

 

Počátek

Na úplný začátek si dáme malé cvičení. Nejprve se zamyslete, jakou první vzpomínku na pandemii máte. Kdy jste se o ní dozvěděli a od koho? Kdy jste viděli první osobu s rouškou, jaké byli vaše první roušky – domácí či kupované? Já se o pandemii poprvé dozvěděl z nějakých online novin, byla to doba, kdy se teprve šířila v Číně. První osobu s rouškou jsem viděl v Kauflandu, šlo o mladou slečnu a první roušky jsem nosil látkové, doma vyrobené.

A co očkování, kdy jste poprvé slyšeli, že řešení bude vakcína? Kdy jste si začali tvořit názor na to, zda se budete očkovat nebo ne? Jakou skupinu lidí jste kolem sebe měli – byli pro, nebo proti očkování? Jaké byli externí vlivy, které se podíleli na vašem rozhodnutí? Během čtení toho článku si zkuste odpovědi na tyto otázky připomenout.

 

Já znalec

Pojďme se podívat na trošku psychologie a sice kognitivní zkreslení zvané jako Dunning-Kruger efekt. Podle něj lidé věří, že jsou chytřejší a schopnější, než ve skutečnosti jsou. Realita je taková, že čím méně něčemu rozumíme, tím více budeme přesvědčeni o své pravdě. Problém je, že díky tomu je velice snadné si vytvořit názor o něčem, čemu absolutně nerozumím (protože nejsem odborník v dané oblasti), a očkování je krásný příklad. Mnoho lidí si přečetlo jeden článek nebo si poslechli názor Bedřicha ze sousední vesnice a v tu chvíli si vytvořili názor na základě velmi omezeného vstupu dat – ať už jsou pro, nebo proti.

Dalším faktorem je sociální vliv. Pokud jste ještě nebyli rozhodnuti ohledně očkování, ale ve své blízkosti jste měli skupinu lidí, která se přikláněla pro nebo proti, vytvořili jste si stejný názor. A jakmile si člověk udělá názor, je velice těžké, někdy až nemožné ho změnit. A lidé si paradoxně tvoří názory právě ve chvíli, kdy o tématu vůbec nic neví.

 

Emoce vs. racionalita

Nešťastná vlastnost našeho mozku je ta, že vstupy z okolního prostředí nejprve prochází přes emoční centrum, a až následně se dostávají do toho racionálního. Proto je tak jednoduché se rozčílit nad kritikou, kterou nám někdo sděluje, a až s postupem času třeba dokážeme uznat, že ta osoba měla pravdu.

Naše racionalita je v neustálém souboji s našimi emocemi, a ač jsou emoce krásná věc, díky kterým má život smysl, v některých oblastech jsou nebezpečným vlivem. Pokud se budeme řídit svými emocemi místo racionality ve chvílích, kdy se rozhodujeme například o svém zdraví či zdraví jiných lidí, potom vystavujeme sebe i okolí nebezpečí.

 

Můj názor je názor většiny

Ač je internet fantastickým zdrojem informací, zábavy a socializace, zároveň je to nástroj pro eliminaci kritického přemýšlení. V dnešní době je až přehnaně jednoduché si vytvořit názor a potom najít osoby, které to vidí stejně, ať už je můj názor sebehloupější.

Kdybyste před dobou internetu prohlásili, že země je placatá, vaši blízcí by vám váš názor hodně rychle vyvrátili. Vaše myšlenka by byla natolik radikální, že pokud byste neměli v blízkém okolí stejně radikální osoby, myšlenka by dlouho netrvala, případně by její následování značilo psychologický problém.

 

Země je placatá

Dnes je to ale jiné. Když si řeknete, že země je placatá, stačí vyndat z kapsy mobil a okamžitě naleznete tisíce lidí, kteří to vidí stejně. Místo toho, abyste dali prostor diskuzi a opačným názorům, budete o své myšlence komunikovat už pouze s lidmi, kteří sdílí váš pokřivený názor.

V tu chvíli již není prostor, aby vám váš názor někdo vyvrátil, a je úplně jedno, zda se zakládá na pravdě, nebo ne. Ve vaší realitě je to vaše pravda, ostatní lidé stejného smyšlení vás o ní utvrdili a vaše rozhodnutí už nikdo jen tak nezmění. Je to těžké už proto, že opačným názorům se již vyhýbáte a lidi co smýšlí jinak ignorujete.

 

Spirála sociálních sítí

Velkým problémem je i způsob, jakým fungují sociální sítě. Řekněme, že se rozhodujete o koupi automobilu, a zadáte si na Youtube do vyhledávání “je lepší Audi nebo BMW”? Rozkliknete video, ze kterého vám vyjde lépe Audi, ale stále nejste ani zdaleka rozhodnuti. Dáte si hledat “Proč je Audi lepší než BMW?” a v tu chvíli už dotaz značí jistou zaujatost.

Youtube algoritmus to pochopí, a začne vám automaticky nabízet videa, které vyzdvihují Audi před BMW. Proč to dělá? Protože celý business sociálních sítí je založen na tom, že na nich trávíte čas. Proto vám budou nabízet konkrétně to, o čem si algoritmus myslím, že hledáte. Často se tak stane, že sociální síť utvoří váš názor za vás tím, jaký obsah vám podsune. Ze dvou nenápadných hledání dojde k tomu, že o hodinu později z vás bude radikální zastánce Audi, a nikdo vás už nepřesvědčí o opaku.

 

Věda

Žijeme v době, kdy více věříme neodborným lidem nežli vědcům, statistikám a studiím. Proč to tak je? Kvůli již zmíněným emocím. Věda je totiž racionální obor, ale na lidi funguje především emoční či manipulační přístup. Nikoho nezajímají statistiky, ale všichni budou sušit kapesníky nad pejskem, kterému chybí noha. Vědci jsou zastíněni osobami, které manipulují a hrají na emoce, ať už jde o politiky nebo celebrity.

Je ale možné věřit vědcům? Jednoduše řečeno, věda funguje tak, že když uděláte výzkum nebo studii, potom necháte kolegy z oboru ověřit validitu vaší práce. Studie se berou tedy vážně až ve chvíli, kdy s nimi souhlasí další vědečtí kolegové. Díky tomu se filtrují podvody a nesmysly. Prestižní a věrohodná vědecká periodika šíří jen ověřené studie. Takže ano, věda je důvěryhodná, pokud věříte široké vědecké obci, statistikám a ověřeným výzkumům.

 

Nedůvěra

Jedním z problémů je nedůvěra lidí v instituce. Zpočátku pandemie byli lidé semknuti, šili doma roušky a pomáhalo se, kde to šlo – národ mohl být hrdý. Potom ale začali přicházet restrikce. Jedním z faktorů byl chaos a neschopnost populistické vlády blbců pružně reagovat a předávat inteligentně informace. Druhým faktorem byla sobeckou lidí a existence idiotů.

Někteří lidé totiž hledí jen na sebe, a i smysluplné restrikce považovali za zásah do jejich svobod. Tu roušku si nevezmou už z principu, ale to, že kvůli jejich chování může někdo umřít, už je nezajímá. Se zvýšeným tempem restrikcí se ale těmto radikálům i jejich chování začala zvyšovat podpora, společnost začala být unavena a bylo na čase odporovat všemu, co vláda doporučí bez ohledu na to, zda to má smysl, nebo ne. Očkovaní tak bylo přirozenou obětí deprimovaného lidu.

 

Motivace

Na druhé straně vědy a racionálního podávání informací máme osoby s různou motivací. Ať už jde o politiky, celebrity, duchovní nebo “odborníky” z podobných oblastí. A ano, také odborníky, kteří mají opačný názor, který je často založený na emocích nebo zakrývání nepohodlné pravdy. Tyhle osoby se rádi chytnou proudu minoritního názoru, a často až radikalizují postoj. Čím radikálnější, tím hlučnější a tím více pozornosti.

Používají zkreslená data nebo informace vytržené z kontextu. Šíří lži a dezinformace. Ohýbají si pravdu tak, jak se jim to hodí. A to vše je schované za sobeckými důvody, protože jim jde o jejich vlastní zisk. Ať už jde o touhu po moci, slávě nebo bohatství, však to znáte. A ač to zní opravdu bizarně, lidé často věří v oblasti očkování více zpěvákům a politikům, nežli vědcům a odborníkům. Proč? Protože lépe umí hrát na jejich emoce.

 

Manipulace 101

Krásným příkladem utvoření názoru a vrcholové manipulace představuje Andrej Babiš. Tenhle populistický politik, jehož marketingový tým dokázal zblbnout miliony lidí, je smutnou ukázkou ovlivnitelnosti naší společnosti a toho, jak emoce vítězí nad racionalitou. Tenhle člověk neumí kloudně mluvit, lže, neodpovídá na otázky a jen hází vinu na jiné, ale stejně ho lidé volí.

Kdybyste vzali pár lidí, kteří jsou jeho skalní voliči, vymazali jim paměť a ukázali jim reálná data toho, co všechno jeho vláda za posledních osm let vládnutí “dokázala” a kolik jeho kauz se řešilo, jsem si jistý, že ani jeden by neřekl, že by toho člověka volil. Ale jelikož už jsou ti lidé od začátku přesvědčeni, že Andrej Babiš je řešení, jejich názor se jen tak nezmění, a jeho nepochybnou korupci budou popírat, protože by to šlo proti jejich přesvědčení.

 

Očkovat či neočkovat?

Pojďme se podívat, jak jsem se rozhodoval já. V první řadě nekoukám na televizi a neposlouchám výlevy politiků, celebrit ale ani vědců – raději si všechny informace přečtu, čímž odfiltruji neverbální manipulaci z jejich strany. U každé informace, kterou přijímám, se ptám: “Z jakého je informace zdroje? Opírá se o výzkum, nebo jen něčí názor?”

Když mi někdo informace předává, ptám se “Jaký má důvod k tomu mi tu informaci předat, jaká je jeho motivace? Jedná se o odborníka z oblasti, nebo alespoň mluví z praxe? Případně se opírá o věrohodnou odbornou literaturu?”. A především se neustále ptám: “Co když to není pravda? Co když se mýlím? Co když jsem se rozhodl špatně?”. Hledám důvody svého rozhodnutí. Je založeno na faktech, nebo na emocích?

 

Jsem očkovaný

A ano, po tom, co jsem prošel relevantní vstupní data a zjistil, že odborníci z celého světa doporučují očkování, nemusel jsem nad ničím dalším přemýšlet. Je mi jedno, co si myslí Karel, nebo lidé z mého okolí. Je mi jedno, co říká nějaký herec nebo zpěvák. Data mluví jasně.

Očkování snižuje riziko těžkého průběhu nemoci, čímž snižuje zátěž na zdravotnická zařízení. Díky očkování šířím kolem sebe menší dávku viru. Ač je vakcína vyvinutá rychle, je založená na známých technologiích, nejedná se o novinku ušitou horkou jehlou. Vakcinace vymýtili spousty nemocí, a jsou důležitým nástrojem pro zdraví celé společnosti. A až mi budou cpát desátou dávku a budu vědět, že účinnost trvá jen dva dny, potom změním názor, protože data budou mluvit jasně a bude z nich vyplývat, že očkování už nemá smysl.

 

Je třeba měnit názory

Netvrdím, že očkování je bezpečné, a že je pro všechny vhodné. Statisticky je ale mnohem více bezpečné než samotný virus, a snižuje množství přeneseného viru a zátěž na zdravotnická zařízení. Statisticky zachrání více životů, než kdyby se neočkovalo, a z toho důvodu pro mě byla volba jednoduchá a jasná. Toto je racionální pohled.

Počítám ale s tím, že se kdykoliv mohou objevit nová data, nové studie. Třeba se ukáže, že očkování byl špatný krok, ač je to velice nepravděpodobné. Ale důležité je o všem alespoň trochu pochybovat, a občas si říct “Co kdyby”. A především je důležité měnit názory s tím, jak přichází nová, relevantní data.

 

Odpůrcem snad a rychle

Když jsem očkovaný, bylo by pro mě snadné říct, že pokud ty nejsi, jsi idiot. Ale nikdy to neudělám, protože to není vaše chyba. Je snadné si vytvořit názor o něčem, čemu nerozumíme, a ten názor neměnit. Je jednoduché se držet názoru naší sociální skupiny, protože jsme společenské bytosti a někam patříme. Víc, než kdykoliv dřív jsme díky internetu uzavřeni v bublině vlastních pohledů, a vyhýbáme se lidem, co s námi nesouhlasí.

Nedůvěřujeme institucím a politikům, a budeme kritizovat i rozhodnutí, která mají smysl. A především máme vždy a ve všem pouze limitovaný zdroj informací. Je na vědcích, aby našli způsob, jak prorazit naše emoční já a dokázali v podobných případech popsat fakta tak, aby je veřejnost strávila, a preferovala před dezinformacemi. Ale je to těžké, protože například lež se na Twitteru šíří 3x rychleji než pravda.

 

Odborník

Já si vyslechl spoustu názorů lidí, kteří očkovaní nejsou, ale žádný z nich můj postoj nezměnil. Ne proto, že bych nechtěl. Jen proto, že preferuji vědu před emocemi, a vědecká data mluví jasně. Ale chápu, že ne pro všechny je racionální stránka tou vítěznou, a proto jsem se smířil s tím, že rozdělená společnost bude smutným standardem do budoucna.

Z mého pohledu, pokud něčemu nerozumím, měl bych důvěřovat většinovému názoru odborníků – považuji to za zdravý rozum. Naopak vždy budu skeptický k lidem, co odborníky nejsou, ale mají odlišný názor. I odborníci se mohou splést, ale u neodborníků je ta pravděpodobnost mnohonásobně vyšší.

 

Diskuse jako obrana

Nevím, zda jste si z tohoto článku něco odnesli, a ani vlastně nevím, jak ho zakončit. Nejprve chci uvést, že se ve všem mohu mýlit. Možná byla očkování chyba a stojím na špatné straně. Možná bych neměl věřit vědě a naslouchat emoce. Ale je důležité, abych pochyboval, o všem. Na světě je jistá jen jedna jediná věc, a to je to, že umřu.

Zkuste se zamyslet nad svými rozhodnutími a svými motivacemi. Jednáte emočně, nebo racionálně? Ale především, pochybujte, a diskutujte. Nezůstávejte ve své uzavřené bublině jednoho názoru, ale zkuste si i vyslechnout názory ostatních a dívat se na věci i z druhé strany. Nenechte sociální sítě a jedince s neznámými motivacemi, aby ovládali váš život. A pokud chcete lépe porozumět svým emocím, zkuste například meditaci.

TIP: Skvělou práci ve ztvárnění odrazu dnešní společnosti odvádí film K zemi hleď!