Dva roky zpátky jsem byl přesvědčen, že mé dosavadní zaměstnání ve státním sektoru je i pohodlnou jízdenkou do důchodu. Do života mi však vstoupili zásadní změny, začal jsem hledat výzvy a před dvěma týdny jsem podal výpověď. Nyní je čas hledat nové zaměstnání, což sebou přináší spoustu otázek.

Když jsem dával výpověď, neměl jsem tušení, co chci vlastně dělat. Co jsem vědět je to, že aktuální zaměstnání už mi nemá co dát a nemá mě co naučit, a jakákoliv jiná práce či činnost mi může poskytnout cenné zkušenosti. Beru to tedy tak, že je celkem jedno, kde skončím. Hlavně, když přijde zásadní změna.

Obrat o 180°

Má práce v posledních letech byla pasivně založená, což mi dlouhou dobu vyhovovalo. Tou pasivitou myslím minimální kontakt s lidmi, autonomie (samostatnost) a sezení na židli u počítače ve vyhřáté kanceláři. Výhodou této pozice byl klid, vlastní organizace času a minimum stresu. Zároveň jsem měl dostatek prostoru k zábavě a poslední době i seberozvoji a vzdělávání. Na druhou stranu ale nejsem zvyklý pracovat v tempu a týmu, a jedná se o nudnou a osamocenou rutinu.

Od svého nové pracovní činnosti očekávám, že bude opačného charakteru. Nechci dělat grafiku ani video, nechci pasivně sedět u počítače a čumět do monitoru. Chci utéct od svých předchozích činností a vlétnout do pozice, kde budu v týmu nebo alespoň neustálém kontaktu s lidmi. Nechci být separovaná jednotka, chci se od lidí učit a vzdělávat. A to je základ mého nového směru – jít absolutně mimo svou komfortní zónu a začít dělat především něco, co vnitřně považuji za smysluplné.

Naplnění

Zde přichází první neznámá, a tou je naplnění. Co dělat, aby mi to dávalo smysl? Odpověď je snadná: pomáhat lidem. Ale co to vlastně znamená? Budu chodit po ulici a sbírat odpadky, budu rozdávat teplou polévku bezdomovcům, budu součástí nějaké neziskové organizace? Jako první jsem chtěl následovat koučink, ve kterém jsem se poslední měsíce vzdělával. Tedy pomáhat lidem tak, že s nimi budu mluvit a pomohu jim nastavit si procesy a úkoly tak, aby si mohli splnit své cíle. Problém je, že ačkoliv řada firem kouče pro zaměstnance využívá, vstup do této činnosti je dost problematický.

Musel bych mít buď certifikace, které stojí desítky (stovky) tisíc, nebo prostě stovky hodin odkoučované praxe. Vzhledem k tomu, že koučink je limitovaná šablona pro řešení limitovaného spektra problémů, je lepší pro firmu najít osobu která je kouč a zároveň i psycholog. Co víc, poptávek po koučích na pracovních portálech je opravdu málo, a to celou situaci ještě více komplikuje.

Trénink

Dalším oborem, který má blízko koučování, je trénink/školení lidí. Původně jsem chtěl vedle koučování dělat i přednášky pro firmy na rozvojová témata (návyky, stres…), ale v oboru je celkem velká konkurence. Přemýšlel jsem tedy nad tím, že bych dělal něco podobného jako zaměstnanec existující společnosti. První problém zde představuje tvoření přednášek či jejich aktualizace dle moderní vědy, protože se jedná o hodně pasivní záležitost a upřímně mě to příliš nebaví ani nenaplňuje. Rád se vzdělávám, nerad to ale sepisuji (ano, vím, píšu blog, ta ironie mi neuniká).

Základním pilířem práce je samotné přednášení, které je super a bavilo by mě. Opět jsem se však dostal do problémů s absencí zkušeností. V podobném oboru se často hledají lidé s vysokou školou, nebo tunou praxe. Navíc, stejně jako v případě koučinku, nabídka pozic je dosti limitovaná. Také se jedná o rutinu s fixním platem, což možná není něco, co bych chtěl dělat. Pomoc lidem by zde byla obsažena, ale otázka, jak dlouho by mě to bavilo. Pojďme tedy dál.

Řízení lidí

To, co bych chtěl určitě jednou dělat, ale mám zde minimum zkušeností, je řízení lidí a s tím často spojené řízení procesů. Věřím tomu, že pozici manažera s menším počtem osob pod sebou bych dokázal zvládat, ale opět, jsme v problémech s absencí zkušeností či titulů. Na vysokou školu rozhodně jít nechci, protože dnes se dá v běžných oblastech cokoliv naučit rychleji a efektivněji. Praxe se však bez patřičného vzdělání získává těžko.

Realistickým vstupem je tak vedení nějaké prodejny, kde bych pod sebou měl pár osob a zároveň se staral o chod prodejny a samotný prodej. Není to něco, co bych v tuto chvíli stoprocentně vyloučil, ale zároveň mi to přijde až “příliš komfortní”. Tím neříkám, že mě to nemá co naučit nebo že bych to měl zcela bez problémů, naopak, musel bych se hodně učit, vzdělávat a poznávat praxí. Myslím to tak, že je to pro mě osobně hodně “bezpečná” pozice, protože už zkušenosti z maloobchodu mám a nijak mě to neděsí. Tuto kapitolu nemám uzavřenou a zvažuji, ale není to můj preferovaný cíl.

Startup

Ideálním místem pro rozvoj kariéry jsou startupy, tedy začínající společnosti. Nabídky práce v nových (i zaběhnutých), perspektivních společnosti lze nalézt na portálu StartupJobs. Jednou z perspektivních pozic, která by mě mohla hodně naučit, je Projektový manažer. V podstatě se jedná o řízení nějakého projektu, což je proces, který má jasně definovaný začátek a konec (např. vytvořte mi reklamní video pro Kofolu).

Projektový manažer ručí za to, že projekt bude dokončen včas a v rámci rozpočtu. Musí neustále komunikovat na jedné straně se zákazníkem, na druhé straně s konkrétními pracovníky, kteří práci pro splnění projektu realizují. A ano, pozice má slovo manažer v názvu, řízení lidí je součástí. V rámci nabídek by se dala najít pozice, která je vhodná pro juniory (nezkušené osoby) a je to cesta, kterou v tuto chvíli zvažuji a nevylučuji.

Prodej

Pokud existuje oblast, do které je nejjednodušší vstup a zároveň je skvěle placená, pak je to prodej. Když jsem telefonoval s kamarádkou a mluvili jsme o tom, co bych mohl dělat, zeptala se, jestli nechci dělat obchoďáka. Odpověděl jsem jí, že pokud bych měl dělat obchoďáka, to už rovnou můžu prodávat své kurzy firmám nebo sám sebe lidem jako kouč. Když mi to pak ale zůstalo v hlavě a začal jsem nad tím přemýšlet, tato oblast mi začala dávat velký smysl.

Správný prodej nefunguje na tom, že nutím lidem to, o co nemají zájem. Správný prodej je postavený na tom, že zjistím, jaké má zákazník potřeby nebo problémy a pokud mám produkt k jejich řešení, potom ho nabídnu. Díky tomu, že aktivně řeším problémy, pomáhám lidem. Ano, myslím to vážně. Pokud prodávám něco, čemu věřím a o čem jsem přesvědčen, že pomůže lidem a zároveň to nabídnu pouze lidem, kteří to opravdu potřebují, pak je prodej činností, ve které se dá najít velký smysl. Na druhou stranu, agresivní prodej kravin či nesmyslů, které lidi nepotřebují, opravdu dělat nechci.

Prozatím

Právě v prodeji jsem se myšlenkově zasekl nejvíc a je to obor, kam budu pravděpodobně směřovat. Mám už zkušenosti, ačkoliv jsou negativní, a o tom napíšu v příštím článku. Co se mi však líbí je provázanost s mými zkušenostmi, psychologií a koučinkem. Prodej totiž hodně provází otázky, protože musím zjistit, co osoba na druhé straně potřebuje a jaké řeší problémy. Teprve když vím, že mu produkt, který budu nabízet, řeší jeho problém, pak mohu popsat benefity svého produktu a nabídnou je jako řešení.

A o tom to celé je, realistické rozpoznání potřeb a možnosti jejich uspokojení. Celý proces je samozřejmě mnohem komplikovanější, jak zjišťuji v průběhu aktuálního samo vzdělávání, ale právě tam je ta výzva. V prodeji vidím osobně velký nekomfort a výzvu, a i z toho důvodu hodně lidí do tohoto odvětví vstoupí a většina také hodně rychle odpadne. Já už ale vím, že se dokážu naučit a dělat cokoliv, co budu chtít – stačí tomu věnovat úsilí a čas (růstové přemýšlení). Jsem připosranej strachy z toho, že bych měl něco podobného dělat, a to je na tom tak lákavé.

Stát se obchodním zástupcem je pro mě v tuto chvíli největší pravděpodobnost, a příště si řekneme více. V tuto chvíli mám ještě dva měsíce výpovědní lhůty v práci, takže kdo ví, jak to ještě celé dopadne. A v tom neznámu je celá ta krása. Držte mi palce.