Sedím na zadní sedačce vozidla autoškoly, protože vozidlo řídí o pár let starší paní. Sleduji, jak bojuje s rozjezdy ve městě a instruktor ztrácí nervy. Začínám být nervózní, protože za chvíli budu ve stejné situaci, a má druhá jízda bude cestou mezi městy.
Sedačka, zrcátka, bezpečnostní pás, volant, pedály, řadící páka, ruční brzda. Po pár týdnech teorie v autoškole jsme si domluvili první jízdu a tenhle článek pojednává o tom, jak to celé probíhalo.
Řízení motorového vozidla je snem mnoha mladých lidí. Já v mládí takový sen neměl – raději jsem volil nezodpovědnost a zábavu. Řidičský průkaz jsem se rozhodl udělat až o dvacet let později. Pojďme si říct, jak to probíhalo.
a co jsem si z toho odnesl. Minulý týden jsem psal o tom, jak jsem byl po dvaceti letech u zubaře. Na žádost pana doktora jsem před vrtáním kazů musel projít dentální hygienou na odstranění zubního kamene, což už mám úspěšně za sebou.
Jako svobodný, bezdětný muž mám výhodu nezávislé volby toho, jak strávím Silvestra. Minulý rok jsem během pandemie nikde nebyl a půlnoc víceméně ignoroval, tento rok jsem vyrazil do Brna za svými dobrými přáteli Mirkem a Alenkou.
Toto je blog o osobním rozvoji, selhání, vztazích a dalších věcech, se kterými se v životě potýkám.
Snažím se o to, aby pro vás byl obsah nejen zábavný, ale i užitečný.
Děkuji za váš zájem a přeji mnoho úspěchů a růstu ve vašem životě.
