7 důležitých lekcí, které mě poslední rok naučil

Je to dvanáct měsíců, co jsem vstal ze židle a šel v neděli odpoledne navštívit muzeum. Tato akce spustila dominový efekt a započala mou transformaci v Lukáše 2.0. V tomto článku si shrneme to nejdůležitější, co jsem se v tomto životním období naučil.

Velkou část života jsem se uzavřel v bublině formované pasivním životem a absencí zodpovědnosti a neměl jsem odvahu s tím něco dělat. Bylo jednodušší se přesvědčit, že jsem šťastný nežli čelit nepříjemné pravdě. Z nudy a nenaplněného života jsem si pak prázdnotu kompenzoval gamblingem, marihuanou či víkendovým alkoholismem. Teď už ale nic z toho nepotřebuji, protože můj život je pestrý a zajímavý.

U potoka

Lekce 1 - Sezením na zadku se nic nezmění

Pokud bych se chtěl změnit, ale aktivně pro to nic nedělal, nic by se nestalo. Mohl bych si číst o osobním rozvoji a sledovat motivační videa, ale dokud nepřijde AKCE, nemá to efekt. Motivaci si každý musí najít sám, pro mě to bylo procítění emocí.

Pokud chcete v životě změnu, zvedněte zadek a jděte udělat něco, co jste dlouho neudělali. Druhý den udělejte opět něco nového, a ten další znovu. Objevujte lidi, objevujte svět a objevujte sami sebe.

K tomuto principu se váže pojem komfortní zóna. Když jsem ve své komfortní zóně, dělám to co znám, cítím se v pohodě a v klidu a mám kontrolu nad svým okolím. Být dlouhodobě v komfortní zóně má ale jeden velký problém.

Řekněme, že mou sociální komfortní zónou je vidět se dvakrát týdně s přáteli, a mám to nastaveno jako standard. Časem ale občas vynechám nějaké to setkání a nakonec si řeknu, že vidět je jednou týdně mi vlastně stačí. Poté občas vynechám, protože to nejde nebo se mi nechce a nakonec dojde k tomu, že své přátele uvidím jen na narozeniny a na významných událostech. O rok později mě přátelé přestanou zvát… A to je zásadní problém komfortní zóny – když v ní setrváme příliš dlouho, začne se zmenšovat.

U přehrady

Lekce 2 - Je nutné chodit mimo komfortní zónu

Pokud zůstaneme dlouho v komfortní zóně, zmenší se nám a v oblasti komfortní zóny budeme víc a víc pasivní. Uzavřeme se novým zkušenostem, zážitkům, lidem a zároveň i snížíme naši odolnost. Cokoliv nekomfortního pro nás bude představovat problém a stres, a společně s tím bude trpět i naše sebevědomí.

Pokud ale začneme cíleně chodit mimo svou komfortní zónu a vyhledávat nové zážitky, ve kterých se necítíme vyloženě dobře či jistě, zažijeme změnu. Zaprvé, novými zážitky a konverzacemi s novými lidmi budeme objevovat nové věci sami u sebe – dříve by mě třeba nenapadlo, že budu bruslit, nebo že mě baví si občas nekomfortně povídat s někým, koho vůbec neznám.

Zároveň si ale začneme budovat větší odolnost, a budeme lépe zvládat svůj strach i stres. Díky tomu, že chodíme mimo svou komfortní zónu se začne měnit i náš mozek a vytvářet si nové nervové spoje pro nově nabité zkušenosti a dovednosti. Nebudeme stagnovat, budeme růst.

Zkusme se na to podívat jako na svaly. Když budu tělo vystavovat stresu tím, že budu cvičit (společně s dostatkem vhodné stravy atd.), začnou mi růst svaly. Tím, že ho vystavíme stresu, mu totiž říkáme “Hele tělo, moje svaly, co mám mi na tuhle činnost nestačí, potřebuji jich víc”. Tělo nás při optimálních podmínkách vyslyší a svaly začnou růst. Když ale necvičíme, svaly nerostou a zároveň i začnou časem stagnovat. Pokud chceme růst či udržet svalstvo, občasný stres je prostě nutnost, a stejné je to i s naším mozkem.

Když chcete osobnostně růst a nestát na místě, je třeba čas od času chodit mimo komfortní zónu. Rostete ve chvíli, kdy čelíte výzvám. Zároveň si cíleně budujete odolnost pro překážky, které vám život bude klást do cesty.

V závoji

Lekce 3 - Naučte se říkat ANO, ale zároveň i NE

Když jsem začal být v životě více aktivní, dal jsem o tom vědět všem přátelům a známým a začal jsem hledat nové příležitosti k aktivitě a zážitkům. Jako standard jsem si nastavil, že když budu na něco pozván, řeknu ANO. A bude to i v případě, že chce někdo pomoct stěhovat králíky. Výzvou se pro mě stali především věci, které jsem vyloženě dělat nechtěl.

Naučil jsem se říkat ano příležitostem, kterým jsem dříve říkal ne. Neznamená to, že bezhlavě kývnu na cokoliv, ale znamená to, že bezhlavě kývnu na devět nabídek z deseti. Díky tomuto systému jsem zažil spousty výletů, zážitků a poznal nové lidi. Také jsem si zkusil nové role, jako třeba prodej cukrovinek na jarmarku.

Dále jsem se naučil říkat na určité věci NE. Rád si zkusím většinu věcí, ale pokud zjistím, že mě nenaplňují a nejsou prostě (již) pro mě, potom je přestanu dělat. Podobným způsobem jsem třeba vypustil ze života DJing, ke kterému se již nebudu vracet. To stejné platí i pro lidi. Pokud mám v životě toxické vztahy nebo lidi, kteří mi berou energii (vytváří zbytečné drama, jsou negativní, sobečtí…), prostě je vyřadím ze života. Jsem srovnaný s tím, že mě nebudou mít všichni rádi, a je to tak v pořádku.

Na pozvánky říkejte ANO, buďte otevřeni novým zkušenostem, příležitostem a lidem. Zároveň se ale naučte říkat i NE, nedělejte něco, co vás ubíjí a nesdílejte čas s někým, kdo vás vysává. Je to váš život, nekažte si ho jen proto, abyste se zavděčili ostatním.

S králíkem

Lekce 4 - Nesuďte knihu podle obalu

Nedávno jsem šel ráno z Billy do práce. Štráduju si to po chodníku, když vidím skupinku tří pubertálních chlapců, kteří jdou naproti mně. Chlapec, který prochází nejblíže u mě má delší vlasy a fešácký vzhled. Tiše celou skupinku zkouknu a v hlavě si říkám: „Tohle je určitě nějaký budoucí gang“. Poté, co jsem mladíky minul, slyším mladý hlas, který volá „Pane, pane“.

Otočím se a vidím chlapce s dlouhými vlasy, jak mě dobíhá a podává mi mou látkovou tašku s obalem, jenž mi vypadla z batohu. „Tohle vám vypadlo“, říká mi nadšeně. Poděkuji mu a on s úsměvem odpoví „Na shledanou“ a odchází. Osoba, kterou jsem považoval za budoucí členu gangu jen proto, že vypadala jinak než já nebo mi připomínala někoho z dětství, byla na svůj věk neuvěřitelně milá a zdvořilá – a zde je problém mého přístupu.

Je zcela běžné, že si vytváříme nějaký obraz lidí, které neznáme. Ve většinu případů jsme naprosto mimo, a především nám vadí charakteristiky, které nesnášíme samy na sobě. Mladý chlapec mi na první pohled připadal sebevědomý a tím pádem nafoukaný, a to je charakteristika, která mě na sobě vadí – občas se chovám povýšeně či arogantně. Zkuste se zamyslet nad tím, jak soudíte ostatní, a zda vlastnosti, které vám vadí na ostatních nejsou jen odrazem toho, co vám vadí na sobě samých.

Neochuďte se o potenciální životní zážitky tím, že se budete vyhýbat osobám, které jsou od vás na první pohled odlišné. Nejvíce kreativity, uvědomění a inspirace vám často dají lidé, kteří jsou zcela jiní než vy. Nesuďte dle vzhledu, ale jen na základě chování.

s_cepici.jpg

Lekce 5 - Komunikujte upřímně, ale diplomaticky

Ač si zakládám na upřímné komunikaci, musel jsem se v posledních měsících naučit jednat i diplomaticky, protože ne vždy je upřímnost na místě. Dokonce často nezáleží na tom, co říkáme, ale jak a proč to říkáme. Z mého hlediska je svět lepší místo pokaždé, když někdo mluví upřímně a nemá potřebu cokoliv tajit či zkreslovat. I tak má ale upřímost své limity, a někdy je na místě i nevinná lež.

Uveďme si příklad upřímnosti, která má smysl. Můj kamarád si najde nový vztah a se svou slečnou mě seznámí. Strávím s nimi nějaký čas a vidím na svém kamarádovi, že má tendence se chovat jinak – hraje osobu, kterou není, a zároveň je více negativní než obvykle. Značí mi to, že osoba, se kterou je, pro něj není vhodná, protože v něm vyvolává negativní chování. Mám možnost buď mlčet, nebo mu říct svůj názor. V tomto případě budu upřímný, protože si myslím, že je to má povinnost. Pokud mi na něm záleží, řeknu mu pravdu i za cenu toho, že tím ohrozím náš vztah. Důležité je ale sdělit to rozumně, s klidem a s jistou dávkou diplomacie.

Nyní uvedu příklad, kdy není upřímnost na místě. Řekněme, že má kamarádka se připravuje na ples. Namaluje se, vezme si šaty a když je hotova, s radostí se mi demonstruje v celé své kráse. Z mého hlediska mi na ní nesedí make-up, který zvolila, ale tentokrát budu mlčet. Proč? Protože na mém názoru nezáleží. Jediné, na čem záleží je to, aby ona byla spokojená sama se sebou. Můj názor je subjektivní a může ji pouze ublížit. Když vím, že ona je nadšená ze svého vzhledu, budu lhát a řeknu jí, že vypadá skvěle. Pokud by o svém vzhledu očividně pochybovala, pak bych jí pravděpodobně svůj upřímný názor poskytl – ale opět, diplomaticky.

Další lekcí z diplomacie je pro mě předávat znalosti lidem především jen ve chvílích, kdy si o ně řeknou. Ne každý chce slyšet pravdu, a ne každý má zájem poslouchat mé rozumy. Při mém přechodu v Lukáše 2.0, zvláště v prvních měsících, jsem se rapidně vzdělával a měl jsem tendence předávat své nabrané znalosti všude, kde to jen šlo. Problém ale je, že jsem působil jako všeználek, který se snaží jen poučovat, i když mé motivy byli v základu správné. Předával jsem znalosti, protože jsem měl pocit, že dotyčným osobám mohou pomoct. Jenže lidé neradi poslouchají, co dělají špatně, co mohou dělat lépe nebo co by jim mohlo pomoci. Na obsahu mého sdělení nezáleží, záleží na tom, že rady nevyžádaně poskytuji. Ač jsem tímto stále částečně vinen, snažím se méně poučovat a více naslouchat.

Předávejte své rady a znalosti pouze těm, kteří o ně stojí. Buďte upřímní a říkejte pravdu v situacích, ve kterých na pravdě záleží, ale buďte diplomatičtí ve chvílích, kdy byste nic nezískali a druhá osoba by naopak pouze ztratila. Správná komunikace a diplomacie vyžaduje mnoho zkušeností, proto buďte sociální a tyto dovednosti trénujte.

Lom Amerika

Lekce 6 - Váš život je vaše zodpovědnost

Jedna z nejdůležitějších lekcí, kterou jsem se v rámci osobního rozvoje naučil je přijmout zodpovědnost za svůj vlastní život. Je pro nás velice lehké ukazovat prstem na lidi a situace kolem nás a hledat v nich vinu, ale tímto způsobem nic nezměníme a nepoučíme se. Nemám kontrolu nad tím, jak se budou chovat lidé kolem mě a k jakým situacím bude v mém okolí docházet. Mám však vždy kontrolu nad tím, jak na externí podněty budu reagovat.

Představte si, že přijdete ke svému autu a naleznete na něm botičku způsobenou vašim špatným parkováním. Na to, že botička na kole auta je už nemáte vliv, nelze to změnit. Jediné, co v tuto chvíli ovlivníte je vaše reakce. Buď můžete začít nadávat, proklínat celý svět a zkazit si tím den (mentalita oběti), anebo se situaci můžete zasmát, přiznat si svou chybu (růstová mentalita) a ponechat to jako zábavnou historku k pivu. Věřte tomu, že když poté budete příběh vyprávět s humorem a úsměvem, bude to pro posluchače mnohem lepší, než když budete nadávat a rozčilovat se. Nikdo nemá rád negativní lidi.

Chci tím říct, že my sami se rozhodujeme, jestli budeme šťastní nebo ne. Ano, je to tak jednoduché. Jediný, kdo má vliv na to, jak se cítíme jsme my sami, nikdo jiný. Můžeme cítit určitě emoce díky okolí a jiným lidem, ale je na nás, jak je zpracujeme. Pokud se rozhodnu, že nebudu šťastný, potom si budu hledat všechny příležitosti a výmluvy k tomu, abych mohl zůstat nešťastný. A platí to i naopak. Za svou realitu si zodpovídám já sám, a já rozhoduju o tom, jaký můj život bude.

Zároveň bych přidal, že jsem se hodně naučil hledat chyby sám v sobě. Když mi někdo řekne, že jsem idiot, nebudu řešit proč to ta osoba dělá, ale budu řešit, jak a proč mě to co mi bylo řečeno ovlivňuje. Naučil jsem se odpouštět, protože to je jediný způsob, jak jít dopředu. A v důležitých situací se snažím ptát: “Co dělám špatně, a proč to dělám?”. Já jsem jediný, na koho mám definitivní vliv, a z toho důvodu je hledání chyb v sobě jediný způsob, jak růst.

Za váš život nemohou vaši rodiče, kamarádi ani okolní lidé a situace. Ano, mají vliv, ale je na vás, jak budete na tyto vnější okolnosti reagovat. Díky negativním situacím můžete růst, nebo ze sebe dělat oběť. Každý je zodpovědný za své akce a postoje a každý se sám rozhodne, jestli bude šťastný, nebo ne. Přijměte zodpovědnost za svůj život a rozhodněte se, kdo chcete být. Netvoří vás vaše okolnosti, jste vaše akce a rozhodnutí.

Na bruslích

Lekce 7 - Mějte pestrý život

Jako závěrečnou lekci v tomto článku uvedu důležitost pestrého života. Začátkem minulého roku byl můj život pasivní a monotónní, a v životě jsem neměl příliš aktivity, zábavy a stimulů. Běžný den se skládal ze sezení u počítače – a tím výčet aktivit končí. Ano, počítač byl můj život, a to bylo vše. Do toho poté vstoupila má business partnerka Hanka.

Když jsem se do Hanky zamiloval, znamenala pro mě v tu chvíli vše. Tím, jak prázdný život jsem měl, bylo snadné se upnout na emoce i osobu, která je způsobovala. V tu chvíli pro mě Hanka představovala téměř celý život, a logicky z toho vyplynula spousta mých špatných voleb či nevhodného chování. Jelikož jsem neměl plnohodnotný vlastní život, nutil jsem se do života někoho jiného, v tomto případě Hanky.

Představte si váš život jako stůl, který má nohy. Mou nohou, která stůl podpírala, byl pouze počítač, a následně k tomu přišla Hanka a vytvořila novou nohu. Když pak ale o jednu z těchto nohou přijdu, stůl se začne viklat anebo se rovnou sesype na zem. A to je důvod, proč je třeba mít život pestrý, a mít spoustu nohou u stolu.

Když budu mít v životě plnohodnotný sociální život (rodina a přátele), naplňující kariéru, koníčky, sporty, vztah – potom mě tolik neublíží, když o nějakou z těchto noh přijdu. Stůl se možná zachvěje, ale bude pevně stát dál. Ve chvíli, kdybych neměl žádný vlastní život, našel si vztah a potom o něj přišel, pak se celý můj stůl sesype a většinou to povede k hodně špatným životním rozhodnutí. Myslím, že tohle je problém spousty vztahů, protože lidé mají vztah s tím druhým jako jedinou nohu stolu místo toho, aby to byla jen další podpůrná noha k jejich plnohodnotnému životu.

Mějte pestrý život, a hledejte si nohy pro svůj stůl. Jediný, na kom by měl být váš život závislý, jste vy sami. Naplňte si život přáteli, koníčky, prací a aktivitou. Zkoušejte nové věci a užívejte si života ve více směrech. Najděte rovnováhu a budete spokojeni.

V letadle

Závěrem

Lekcí, které jsem se za poslední rok naučil je mnohem víc a v průběhu času určitě zmíním i další. V základu ale doporučuji především sebereflexi a chození mimo komfortní zónu, protože tam je růst a díky růstu pocítíme v našem životě smysl. Díky novým zážitkům a poznávání lidí budeme inspirováni, motivováni a následně kreativní v našem vlastním životě.

Pamatujte však, že úspěch a spokojenost není o velkých změnách. Nemůžu lusknout prstem a být najednou jinou osobou. Je to o malých změnách, a především vytrvalosti a sebekontrole. A v tom nám mohou pomoci návyky, které zmíním v nějakém z následujících článků.

Mohlo by vás zajímat

  • Jak jsem se vrátil na seznamku a jaký typ ženy hledám. Minulý rok jsem chvíli zkoušel aktivně zabrousit do vod seznamování a začal si hledat vztah, ale tento proces jsem strategicky odložil. ...
  • Jak jsem si psal příběhový deník Bude tomu již rok, co jsem si začal každý večer dělat v excelové tabulce zápisky z toho nejzajímavějšího, co se mi během dne stalo. Tento netradiční článek je v...
  • Jak jsem rok psal blog a co jsem za tu dobu zažil. Nedávno jsem psal o důležitých životních lekcích, které mě naučil poslední rok. Nyní se podívám na zkušenosti a zážitky, které přine...
  • Jak jsem dělal autoškolu 1/5 - teorie Řízení motorového vozidla je snem mnoha mladých lidí. Já v mládí takový sen neměl – raději jsem volil nezodpovědnost a zábavu. Řidičský průkaz jsem se rozhodl u...
  • Jak jsem prožil sobotu plnou zážitků Za poslední rok jsem se otevřel mnoha novým zážitkům a začal v tomto ohledu více používat slovíčko ANO. Minulá sobota byla našlapaná od začátku do konce, a míst...
Zde něco napiště...
nebo přidejte komentář jako host
Nahrávám komentář... Komentář bude obnoven po 00:00.

Přidejte první komentář.

Hledat