Když jsem uzavíral poslední krabice na stěhování, cítil jsem se natěšeně, ale zároveň i smutek a strach. Konečně jsem dospěl a opouštěl svůj rodný dům, ale zároveň i stabilitu, jistotu a osoby, které mám rád. Tyto emoce jsou však běžnou součástí podobných změn a velice jsem se těšil na svou novou životní cestu.

Větší část věcí jsem přestěhoval již v den, kdy jsem přebíral byt. Nyní jsem zbylou výbavu položil před garážová vrata a čekal na kamarády Mirka a Alenku, kteří jedou z Brna. Naberou mě s věcmi v Brodě, přestěhují do Prahy a poté se mnou ještě zajedou na nákup do Ikea. Což je vlastně jediný důvod, proč se do toho Alence chtělo – budou nákupy.

Jedeme

Věci se do menšího Golfu s rezervou naskládali a dorazili jsme bez problémy do Prahy, kde jsme zaparkovali na chodníku před vchodem panelového domu. Urychleně jsme přestěhovali věci do bytu a já poskytnul Mirkovi a Alence krátkou prohlídku mé 1kk vily. Stejně jako já byli Brňáci nadšeni z velkého balkonu a výhledu sedmého patra na fascinující Prahu Pankrác. Abychom neměli problémy se zákonem kvůli parkování, urychleně jsme se vrátili k autu a vyrazili směr Ikea.

Cesta chvíli zabrala, ale úspěšně jsme dorazili na rozsáhlé parkoviště před tímto obchodním domem. Každá Ikea je trochu jiná, a tak jsme se museli nejprve zorientovat abychom věděli, kde začít. Upřímně, kdybych šel na tento nákup sám, byl bych absolutně ztracen. Košíky jsou támhle, vozíček támhle, začnete v prvním patře, a i podle navigace pracovnice Ikei jsem byl totálně zmatený. Vyřešili jsme celou záležitost tak, že jsme se šli nejprve najíst do místního bufetu.

Zadax

Co si pamatuju, ochutnal jsem zdejší masové kuličky. Najedli jsme se za solidní cenu a u pokladny nám bylo dokonce oznámeno, že pokud nakoupíme v samotné Ikee nad určitou částku a máme zákaznickou kartu, peníze za jídlo nám vrátí. Ano, díky tomu, že Alenka je majitelkou karty a já vzal nákup na ní, měli jsme všichni oběd zadarmo.

Po obědě jsme našli košík a vyrazili na nákup, který byl z poloviny zábavný a částečně i hororovou show. Potřeboval jsem vybavit následující: kuchyňské potřeby, koupelnu, postel a pomůcky pro úklid, řešení odpadu a žehlení. Začali jsme kuchyní a Alenka měla jednoduchý proces. Jelikož mám kuchyň i obývák laděnou do černo bílé, doplníme to vše nádobím v mentolové barvě. Proč mentolová? Protože je to její barva.

Souhlas

Mohl bych s ní diskutovat, ale musím uznat, že s touto barvou problém nemám. Přijde mi moderní, nemám v oblasti vybavení žádné zkušenosti a budu jí tedy důvěřovat. Přes občasné protesty jsem tedy víceméně souhlasil a pustili jsme se do nákupu.

Příbory a hrnky jsem si přivezl, ale bylo třeba obstarat další vybavení. Kupovali jsme skleničky, talíře, hrnce, pánve, prkénko a další různé kuchyňské náčiní pro vaření. K tomu i utěrky, chňapky a držák a podložku na odkapávání umytého nádobí. Do kuchyně patří i koš na odpadky, sada plastových misek či plastový rozřazovač na příbory do šuplíku.

Koupelna a postel

Dále jsem řešil velké osušky a malé ručníky na utření rukou v koupelně a kuchyni. K tomu i dva dávkovače mýdla, koupelnovou předložku po opuštění sprchy a koš na prádlo. Do skříně jsem koupil pantofle dvou velikostí pro návštěvy. Dále jsme řešili kolíčky na prádlo, žehlící prkno a přísavky na zeď pro zavěšení ručníku či utěrky. Sušák na prádlo jsem neřešil, na balkoně mám již šňůry.

K posteli jsem si koupil polštář z paměťové pěny, který byl jednou z nejdražších položek, ale rozhodně se vyplatil. Dále peřinu, povlečení v bílo černém motivu a prostěradlo. Na židle, které jsem obdržel jako součást bytu, jsem koupil dva podsedáky. Pro dámské návštěvy jsem na doporučení pořídil růžový ručník a růžovou skleničku. V neposlední řadě jsme se po nákupu vraceli ještě pro pracovní stůl.

Poděkování

Přiznám se, že bez Mirka, ale především Alenky, bych proces absolvoval velmi těžko, a rozhodně bych bez jejich pomoci nedokázal zařídit byt tematicky a v dobrém vkusu. Nakonec jsem byl rád, že jsem předal otěže zkušené nakupující, ačkoliv jsem párkrát musel dupnout, říct ne a neutrácet za zbytečnosti. Přesto jsem jim za pomoc vděčný, protože s výsledkem jsem ohromně spokojen.

Poté, co jsme si celý nákup odpípali u samoobslužné kasy a já v Ikei nechal 15 000 Kč, naložili jsme věci do auta a vydali se do bytu. Opět jsme vše vynosili nahoru a Mirek s Alenkou šli přeparkovat auto. V tuto chvíli bylo nutné stanovit, s čím vlastně začít, a tak jsem se pustil do úklidu kuchyně, abych tam mohl dát zakoupené věci.

Tak ahoj

Mirek se po návratu pustil do složení pracovního stolu. Alenka chvíli odmítala cokoliv dělat, protože fáze nákupu byla za námi a další práce už nezněla tak dobře. Nakonec se pustila do přípravy mé postele, abych měl na čem spát a čím se přikrýt. Po kompletaci stolu jsme se rozloučili, protože den utekl jak voda, byl večer a je čekala ještě dlouhá, zpáteční cesta do Brna. Poděkoval jsem jim za pomoc, doprovodil je a vrátil se do bytu. Dokončil jsem úklid kuchyně a k tomu vymyl kompletně sprchový kout, abych se mohl osprchovat. Večer jsem ulehal do postele s krabicemi kolem sebe, protože nebylo v rámci času realistické věci uklidit.

A je to, po letech jsem opustil rodný dům a bydlím sám. Celý byt, a celý můj život, je již kompletně mou zodpovědností. Mám strach, stýská se mi, ale na druhou stranu jsem nadšený, protože jsem změnil prostředí a mám před sebou samé nové poznávání a výzvy. Nemůžu se dočkat, co vše mi následující týdny připraví za překvapení, a o tom si povíme příště.